Den díkuvzdání a rychlá krémová kukuřice

Tak jak si většina dětí přivlastnila Halloween a většina zamilovaných slaví Sv. Valentýna, já jsem si oblíbila Den díkuvzdání. A můžete se mi divit? Vždyť každý, kdo se zajímá o kulturu stravování v jednotlivýchzemích a kdo miluje stvárňování klasických receptů, se musí zákonitě zajímat i o kontext, ve kterém jsou jednotlivé pokrmy vytvářeny. A takovým kontextem je pro krůtu nebo kukuřici samozřejmě i Den díkuvzdání. Tak to bychom měli trochu religionistické metodologie adaptované na kulinářství. A potom, že je to obor k ničemu…

Číst dál

Bezlepkový mexický koláč

Na tenhle koláč jsem se chystala už hodně dlouho a pořád jsem přemýšlela, jak to zaonačit, aby byl bezlepkový. A náhoda tomu chtěla, že předevčírem přišla zaječí krabice, ze které na mě vykoukl maniokový škrob. Hned mně bylo jasné, jak ho využiji a jak ten koláč proměním na bezlepkový. Trochu jsem se bála, když jsem místo po pšeničné mouce sáhla po škrobu, ale výsledek je myslím víc než zdařilý.

Číst dál

Fazolovorýžový salát nebo také burrito podle Chipotle

V průběhu našeho dvoutýdenního pobytu v Sunny Vale jsme se jednoho krásného dne rozhodli, že vyzkoušíme, jak se do San Francisca jezdí vlakem. Pokud vás to taky zajímá, tak to ani zkoušet nemusíte, dám vám rychlou odpověď – jezdí se tam dost blbě. 

Vlastně o cestu vlakem by ani tak nešlo, ta byla v pohodě, když pominete fakt, že do San Francisca jezdí souběžně dva vlaky, přičemž jeden zastavuje na každé zastávce v první půlce cesty a ten druhý zastavuje na druhé půlce trasy (neptejte se mě proč, nevím to já a asi to nebude vědět ani guvernér státu Kalifornie). Horší byla ovšem cesta k samotnému vlaku. 

Městská hromadná doprava v USA není příliš rozšířený dopravní prostředek a tak jsme se rozhodli jít pěšky. Nějak jsme si ovšem neuvědomili, že i když je Sunny Vale na americké zvyklosti poměrně malé město, cesta na nádraží se téměř rovná projití Brna napříč. Vlak jsme tak dobíhali s vyplazeným jazykem a já jsem si i docela přála, aby nám ujel a já už nikdy víc v životě nemusela běžet. 

To, že bychom měli přidat na rychlosti jsme si uvědomili v mexickém fastfoodu Chipotle, kde jsme si kupovali osvalda (oběd – svačina- večeře) a netrpělivě jsme vyhlíželi, jak slečna prodavačka neskutečně pomalu balí jedno burrito za druhým. Přiznávám, burrito tlustší než má ruka a delší než psí ocas jsem si s žaludkem rozbouřeným po nejdelším běhu mého života nedokázala příliš vychutnat. O to s větší radostí jsem uvítala recept z BBC na fazolovorýžový salát, který když zabalíte do tortily, vypadá, jako kdyby Chipotle z oka vypadnul (jenom ta velikost není tak monumentální).

Ingredience

160 g směsi různých druhů rýže (já jsem použila Lagris Rýži tří barev

2 plechovky fazolí

1 malá plechovka kukuřice

1 červená paprika

1 svazek jarní cibulky

kůra z jedné limetky

2 lžíce medu

2 chili papričky

koriandr

sůl a  pepř

6 tortil (pokud chceme zvolit variantu burito)

Postup

Rýži uvaříme podle návodu na obalu, slijeme a propláchneme.

Rýži promícháme s fazolemi, kukuřicí, nakrájenou paprikou a nakrájenou cibulkou.

Ze štávy a kůry z limetky, medu a chili papričky vytvoříme zálivku, kterou vmícháme do připravenou směsí zeleniny, fazolí a rýže.

Salát dochutíme solí, pepřem a koriandrem.

Pokud chceme salát zabalit do tortily, dáme si doprostřed tortily  větší hromádku salátu, přehneme levý a pravý okraj tortily přes náplň a od sebe tortilu zarolujeme.

Tortily od salátu nijak neprovlhnou a tak si burrito můžeme zabalit jako občerstvení třeba na výlet (do vlaku).