Kaštanové pyré ve filo těstě

Už to bude nějaký ten měsíc, co jsem si u Zajíců objednala plechovku neochuceného kaštanového pyré. Pořád jsem si myslela, že narazím na nějaký recept, kde bych ho využila.

Ukázalo se ale, že o takové recepty jsem zakopávala jenom do té chvíle, než jsem měla ve skříni 400 g kaštanového pyré. V ten moment se kaštanové pyré asi stalo out nebo co.

Filo_testo

Číst dál

Jak Mlok na Chillibraní dorazil

Navnaděná Street Food Festivalem, přemluvila jsem Miloše, abychom se šli podívat tento víkend na Chillibraní.

Hned ze začátku podotýkám, že toto léto se z nás stali turističtí nadšenci, takže ať se děje co se děje, musíme do každého víkendu narvat pěší výlet nad 15 km. Protože na neděli jsme už dlouho měli domluvenou menší oslavu k Mločím narozeninám, rozhodli jsme se skloubit Chillibraní s naší výletovou povinností. Na Riviéru jsme tak dorazili přesně v šest hodin a je tak dost možné, že během dne celá akce vypadala úplně jinak, než jak jsme ji my zažili my na sklonku dne.

Hned po té, co jsme z Ostrovačic absolvovali téměř dvaceti kilometrovou trasu přes Helenčinu studánku, Žebětín a Jundrov dorazili na Riviéru, museli jsme absolvovat pro nás již tradiční hru s názvem Sem pes nemůže > to je vodící pes > sem opravdu pes nemůže > tak zavolejte vašemu šéfovi, protože tohle je vodící pes > tak to se vám omlouváme a užijte si to tady /s hořkým podtónem v hlase). Dál už naštěstí vše probíhalo bez problémů a ukázalo se, že první a jediný pes na festivalu je jak pro prodejce, tak i pro návštěvníky menší atrakcí.

Asi nikoho nepřekvapí, že po 20 km v nohách, první stánek ke kterému jsme zamířili byl stánek s nápisem Černá hora. Naopak kelímky na sobě měli nápis Lobkowicz a ceník hlásal Pivo Klášter, takže nám do teď není jasné, jaké pivo jsme to vlastně pili. 

Když jsme se ovšem vydali na obhlídku dalších stánků a jejich nabídky, začali jsme být trochu zklamaní. Já jsem tak nějak očekávala spoustu jídelních stánků s netradičním využitím chilli (nějakou kombinaci, se kterou jsem se do dnes nesetkala – něco jako chilli čaj nebo chilli chléb nebo prostě něco, co si můj mozek ani neumí představit) a tak mě trochu překvapil obligátní trdelník a grilované cigáro. O kapku zajímavější byl stánek se suši a také nabídka kuřecího v indické úpravě, ale stále to nebylo to, na co bych měla chuť. Skončili jsme tak u World of Chilli a jejich hamburgeru. Nezlobte se na mě, ale na mě tenhle hamburger v pomačkané housce byl příliš chudý a tak jsme si šli zpravit chuť k poslednímu námi neprozkoumanému stánku Black Dog a jejich většímu a dražšímu hamburgeru. Ten na mě byl ale zase málo pálivý.

Věřím tomu, že kdybychom se vyprdli na výlet a na festival zamířili třeba ve tři odpoledne nabídka jídla by byla dost možná pestřejší. I když na druhou stranu to nevypadalo, že by někde byla udusaná tráva po nějakém už sbaleném stánku. Tak mi, prosím vás, vy co jste na Chillibraní byli během dne, napište, jak to tam vypadalo před šestou hodinou a o co všechno jsem přišla. 

A nebo je to možná tak, že kdybychom týden před tím nebyli na SFF, kde jsme si užívali rakouských škvarků, kváskového chleba, veganských jednohubek a nebo francouzských gougéres, byla bych z Chillibraní nadšená a tenhle článek by vypadal úplně jinak?

Takhle to nejzajímavější, co jsem na chilli festivalu zažila, byla holčička, která o mém psovi prohlásila, že to je policejní pes a stánek firmy My chilli, kde nám pán navzdory davům, které jeho pevnost obléhaly, všechny chilli omáčky důkladně popsal a nechal ochutnat. Tropická meruňka od My chilli nám tak dnes dělala příjemně pikantního společníka u snídaně.

A naopak mě zklamal vedlejší stánek také s chilli omáčkami, kde jsme viděli stejnou omáčku jako na Hollywood Farmers Market. A já jsem si v Hollywoodu myslela, že se jedná o nějakou místní omáčku od lokálních výrobců. A tak stejně jsem na Chillibraní očekávala nějaké místní omáčky od lokálních výrobců. Tak aspoň My chilli mě nezklamalo.

A ještě jeden zajímavý postřeh jsem si z Chillibraní (nebo spíš až z cesty z Chillibraní) odnesla. Když jsme jeli z Riviéry přes Mendlák, bylo vidět, že pivovar praská ve švech pod náporem lidí a decibelů díky tamnímu dni otevřených dveří a když jsme dojeli domů, otevřeným oknem k nám doléhala nějaká další hlučná hudba z nějaké další hlučné akce. Vypadá to, že tenhle víkend byl na festivaly a radovánky abnormálně bohatý. A tak jsem si vzpomněla na to, jak večer na jamajské Treasure Beach na mě působil jako jedna velká párty a říkala jsem si, zda na potenciálního jamajského turistu sobota 6. září v Brně působí úplně stejně a zda si takový turista nemyslí něco ve smyslu: “Příště to musíme na Jamajce mnohem víc roztočit, ať se umíme bavit jako brňáci.”

Přijďte na Street Food Festival Brno a uvidíte živého Mloka

Vždycky jsem si přála vyzkoušet, jaké to je vařit pro více lidí než je moje blízké okolí. Takže, když jsem všude na netu četla o pražském Street Food Festivalu, říkala jsem si, jak je ten svět hrozně pragocentrický a jak všechno zajímavé se děje jenom v tom cizím městě. Jaká radost to pro mě byla, když jsem zjistila, že se na konci srpna bude konat i brněnský Street Food Festival. Neváhala jsem ani chvíli a hned jsem se přihlásila. 

No dobrá, přiznávám se, váhala jsem chvíli, protože ve stejném víkendu je u Pardubic festival On The Road, kde hraje Vypsaná fixa (jediná moje oblíbená kapela). V mém osobním souboji fesťáků to nakonec ale vyhrál ten, kde i já se můžu stát účinkujícím a na Fixu se snad dostaneme na podzim v rámci jejich 20-letého výročí. 

Takže, jestli ještě nemáte plán na příští neděli (31. srpna), tak určitě dojděte do Industry  na Masné 9, kde mimo jiné můžete spatřit i stánek Mloka cestovatele. Nutno ale podotknout, že nejdůležitějším členem našeho týmu je můj Milouš, který mi bude pomáhat jak při přípravě, tak i při samotném prodeji a bez kterého by se Mlok na takovou akci vůbec nemohl vydat.

A co že se bude servírovat? Menu jsem pojala jako momentky z mých letošních cest, takže vy co víte, kde jsem letos byla, už taky možná tušíte, na čem si pochutnáte.

A zde je oficiální pozvánka pořadatele, se všemi důležitými údaji:

STREET FOOD FESTIVAL BRNO – Ulice jak ji neznáte!

Po STREET FOOD FESTIVALU HOLEŠOVICE, který se konal v květnu a kam přišlo více než pět tisíc lidí, se v neděli 31. srpna 2014 uskuteční STREET FOOD FESTIVAL BRNO v prostorách Industry a areálu mrazíren (Masná 9, Brno).

Heslo festivalu se nám nemění „…každý sám za sebe a všichni pro vás…“. 

Festival bude opět za účasti profesionálních i amatérských performerů, kteří Vám připraví to nejlepší ze street foodu, zajímavých lidí i projektů na doprovodném programu a hudby, která vás nenechá chladnými.

Akce je pro všechny, kdo se chtějí dobře najíst, rádi zkouší nové chutě, v multikulturní prostředí se cítí jako doma a baví je netradiční prostory, ale i pro další lidi, kteří se chtějí přijít prostě pobavit, poslechnout si dobrou hudební produkci a dozvědět se hodně zajímavostí při doprovodném programu. 

Více informací i průběžné doplňování konkrétních profíků i amatérů, kteří nám předvedou skvělou pouliční kuchyni, můžete najít zde: 

Stránka: www.streetfoodfestival.cz

Událost: https://www.facebook.com/events/275648429226267/

Kontaktujte nás na emailu:  info@streetfoodfestival.cz ; brno@streetfoodfestival.cz nebo  MenhartovaZuzana@seznam.cz, a na telefonním čísle: +420 775 155 830

Těšíme se na Vás

Zaječí obchod je tu!

Dnes ráno se stalo něco, na co jsem čekala už aspoň měsíc…

Zajíci v krabici spustili svůj e-shop!!!

Vždycky, když jsem spořádala celou měsíční zásilku Zajíců, říkala jsem si, jak by to bylo skvělé, moci si koupit všechny produkty, které mě v krabici zaujali na jednom místě a neobíhat kvůli tomu několik e-shopů. A vidím, že jsem asi nebyla jediná, kdo si to říkal…

Z červencové krabice jsem kokosovou mouku a baobab prášek střežila jako oko v hlavě a zacházela jsem s těmito poklady jako s diamantovým prachem. A teď už nemusím!

Teď už si můžu kokosovou mouku i baobab prášek doobjednat vždycky, když mi dojdou.

A taky, že jsem to hned udělala. S výkřikem, já ten obchod asi vykoupím, jsem se hned po dočtení mailu od Zajíců v krabici vrhla na nákup.

V košíku mi tak skončily jak věci, které jsem už znala ze zaječí krabice a na které ráda vzpomínám jako jsou lízátka Yummi Earth, chia semínka nebo kokosová mouka, tak i zboží, o kterém jsem dlouho nevěděla, kde jej sehnat (cizrnová mouka nebo topinamburové lupínky) nebo jsem o něm ještě nikdy ani neslyšela. Ta poslední varianta se vztahuje především na směsi pro pečení bezlepkového chleba. Pečení bez lepku je mi sympatické a sortiment bezlepkových směsí je u Zajíců tak široký, že pokud mi tenhle chleba zachutná, tak zazimuji kvásek a budu péct hlavně bezlepkové.

Takže, kdo mému článku nevěří, ať tam běží a sám se přesvědčí, jak pestří Zajíci jsou!