Když jsme dneska v dev?t na stánek vyskládali všechny jamajské patty a francouzské tarte flambe a já okolo sebe slyšela, jak všichni z vedlejších stánk? vybalují plakáty, ob?í nápisy a cedule, za?ínala jsem si p?ipadat jako ošklivé ká?átko mezi krásnými foodie labut?mi.

Když jsem v?era o p?l deváté po jedenácti hodinách práce ve?er vytahovala z trouby poslední plech s patty, ?íkala jsem si: “Má to v?bec smysl? a nebudeme po konci Street Food Festivalu v deset ve?er stát u Armády spásy a rozdávat neprodaných 60 kus? patty a 40 kus? tarte flambe?”

A když jsme dneska ve dv? balili náš minimalistický stánek, ?íkala jsem si: “má to smysl! A v?bec nelituji toho, že jsem ten šílený nápad dostala a na SFF jsem se p?ihlásila.”

Když jsme byli v lednu v Miami, navštívili jsme v tamní botanické zahrad? ?okoládový festival a mezi popíjením amerického smoothies, ochutnáváním smažených korýš? a upíjením miniaturních kelímk? s pivem, jsme lkali nad tím, jak Brnu p?esn? n?jaká taková akce chybí. A rok se ani nesešel s rokem a já m?la tu ?est na podobn? skv?lé akci prodávat. Kdo by to byl v tom lednu ?ekl…

Když se po desáté hodin?  za?ali trousit první hosté, zjistila jsem, jak m? baví lidem vypráv?t historky spojené s naším sortimentem – o tom, jak na Jamajce v jedné restauraci, kde jsme práv? ve?e?eli, za?alo ho?et; jak si jamaj?ané dávají patty mezi dva kokosové chleby a zapíjejí to místním pivem Red Stripe; jak francouzský munster smrdí a chutná stejn? jako ?eský romad?r a jak nás baví cestovat a poznávat cizí kultury skrz jídlo.

Když jsem chvílemi u stánku osam?la, došlo mi, že na p?íští podobnou akci si nezbytn? musím po?ídit tri?ko s nápisem: “Nevidím! Mluvte na m?!”

Když se všichni zákazníci vrhali nadšen? po jamajských patty a n?kte?í si chodili pro nášup, byla jsem v sedmém nebi a p?edevším jsem si uv?domila, jak je Jamajka prodejn? atraktivní zna?ka.

Když se lidé ptali, jestli to prodáváme pizzu, bylo mi jasné, že jsme si m?li po?ídit velkou ceduli s nápisem: “To není pizza! To je alsaský tarte flambe!”

Když nám na pultu zbývali poslední t?i kousky tarte flambe, zjistila jsem, jak t?žko se prodávají poslední osamocené kousky a byla jsem št?stím bez sebe, když se u stánku objevil známý a my mu vnutili zbývající dv? porce. Slibuji, že od te? si už vždycky budu všude kupovat hlavn? ty poslední kousky…

Když Miloš v Indust?e hned ráno objevil do sud nejlepší cider, který jsem kdy ochutnala a ?okoládu Ajala, byla jsem pot?šena, jak stále lepší a lepší dobroty se i v našem malém Brn? dají sehnat.

Když Miloš stál t?i ?tvrt? hodinovou frontu na pivo, ?íkala jsem si, že pouze jediný stánek s pivem, je snad jediná nevychytaná v?c celého festivalu.

Když jsem z pytlíku vyjídala poslední kousky rakouských škvark?, za?ínala jsem se vážn? bát o sv?j žlu?ník.

Když po ?tvrté hodin? za?alo poprchat a my už dávno m?li vyprodáno i nakoupeno, byla jsem ráda, že mám titul z religionistiky a že moje týdení za?íkávání po?así úsp?šn? zafungovalo.

A když te? ležím v posteli a ješt? za ?erstva píšu tenhle report, uv?domuji si, jak bych celou akci nezvládla, kdyby mi v?era v kuchyni a dneska u stánku nepomáhal m?j Miloš a hlavn? kdyby p?ed m?sícem ne?ekl: “No jasn? Mloku, jdi do toho!”