Stru?ný seznam dovedností a zjišt?ní, která si z Anglie odvážím.

Tak už se to blíží. Pomalu se za?ínáme zbavovat t?ch pár kousk? nábytku, co jsme si p?edloni po?ídili. A tak stejn? jako p?edloni i te? se zase handrkujeme s realitkou, kupujeme jednosm?rné letenky a t?šíme se, co p?ijde dál. Jenom kartonové krabice na sbalení všech v?cí jsou tady te? navíc.

Vlastn? je to takový kruh, který se vrací na sv?j po?átek. Co jsme d?lali p?edlo?ské léto, d?láme zase. Jenom to je obráceným sm?rem.

A ?ím víc se ten kruh uzavírá, tím víc p?emýšlím nad tím, jaké ty dva roky byly a co všechno mn? daly. Myslím, že málo toho rozhodn? není. Tady je jenom stru?ný p?ehled toho nejd?ležit?jšího, co jsem se za tu dobu nau?ila a co jsem o sob? zjistila:

• Kone?n? jsem si zapamatovala, že sm?rem na východ se ?as posouvá dop?edu a sm?rem na západ se hodiny ubírají. I tak m? ale hodinový posun n?kdy dokáže po?ádn? zmást.
• Zjistila jsem, že k tomu, abych nahlédla do nejskryt?jších zákoutí své duše, nepot?ebuji na rok odjet do Tibetu a meditovat tam v buddhistickém klášte?e. Sta?ilo si vzít na t?i m?síce podnájemníka a zjistila jsem o sob? i v?ci, které jsem nikdy necht?la v?d?t. Ty t?i m?síce byly tvrdá zkouška mé trp?livosti, laskavosti a asertivity. Bohužel jsem zjistila, že nejsem tak milá bytost, jak jsem do té doby v??ila.
• Smí?ila jsem se s tím, že na sv?t? existují místa, kde selhává jakákoliv p?edpov?? po?así.
• Za?ala jsem být alergická na v?ty stylu To se m?že stát jenom v ?esku.. nebo To by se na západ? nikdy nestalo… I v Anglii totiž dokáží stav?t kousek dálnice t?i roky, i v Anglii existují nesmyslná pravidla, i v Anglii se šet?í tam kde nemá a i v Anglii se k sob? lidé nechovají vždycky p?kn?.
• S údivem jsem si uv?domila, že ke každodenní spokojenosti pot?ebuji víc pohodlí, než jsem si kdysi myslela. Spát na rozkládací seda?ce, umývat si ruce studenou vodou a neustále se potýkat s nedostatkem úložných prostor je vážn? pro tvrdší povahy než jsem já.
• Nau?ila jsem se jíst Marmite.
• Vyzkoušela jsem si, jak se v ?esku asi cítí Ukrajinci, Vietnamci, Turci a další cizinci, na které se ?eši z nepochopitelných d?vod? dívají skrz prsty. Ten pocit, kdy máte podez?ení, že s vámi n?kdo zametá jenom proto, že jste z Polska nebo tam n?kde z východu je vážn? dost nep?íjemný.
• Vím, jak vypadá hlodáš a jak kejhají husy.
• Utvrdila jsem se v p?esv?d?ení, že základní lidskou dovedností musí být v každé situaci schopnost ozvat se a stát si za svým. Jinak vás reali?áci sežerou i s papu?ema.
• Získala jsem obdiv k ?eským Vánoc?m. Zbož?uji naše and?lí?ky, betlémy, cukroví a váno?ní trhy. To ale každý, kdo se mnou strávil minimáln? hodinu života, už ur?it? dávno ví.
• Pochopila jsem, že 200 km není žádná vzdálenost a že p?t hodin v aut? kv?li prodlouženému víkendu se dá bez mrknutí oka zvládnout.
• Nau?ila jsem se pravidlo, že tam kde není mo?e te?, m?že za pár minut být. To ale neznamená, že m? fenomén odlivu a p?ílivu nep?estal fascinovat. Už ale aspo? vím, že není chytrý rozbalit si sva?inu na kameni obrostlým ?asama pár metr? od p?íboje.
• Až moc snadno jsem si zvykla na p?ítomnost asijských restaurací s vegetariánskou nabídkou v každé trochu v?tší vesnici.
• Od?vodn?n? jsem se za?ala bát krav. Po tech deseti minutách, co mn? rozzu?ené stádo fun?lo za krk, jsem m?la pocit, že jsem p?ežila vlastní smrt. A znovu si to rozhodn? vyzkoušet nechci.
• Uv?domila jsem si, že se nedokážu smí?it s ?eskýma odporn? drahýma mobilníma datama. Na 400 MB týdn? za jednu libru se zvyká p?íliš snadno.
• Mrzí m?, že RyanAir ješt? neprohlásil Safinku za svého maskota. Myslím totiž, že žádný jiný pes nemá nalítáno tolik mil jako to moje psisko.