O hobitech, kostrách a p?ílivu. A taky o tom, že to nejhez?í má ?lov?k ?asto p?ímo za domem.

P?ed pár m?síci jsem byla hluboce p?esv?d?ená o tom, že v Británii tak stojí maximáln? za vid?ní Londýn (ke kterému jsem si navíc v mládí nevyp?stovala práv? v?elý vztah), Oxford, Liverpool (pouze kv?li Beatles) a samoz?ejm? Skotsko.

Potom jsem ale zjistila, že i když jste v nadmo?ské výšce 60 metr? nad mo?em a široko daleko je nejvyšším kopcem železni?ní násep, tak i p?esto m?že mít taková krajina svoje kouzlo. Obzvláš?, když jste vyr?stali na knížkách Arthura Ransoma a za humnama se vám po Basingstokském kanálu prohán?jí hausbóty, které jako kdyby vypadly p?ímo ze stránek jeho p?íb?h?.

I tak jsem ale po?ád nep?edpokládala, že by mn? anglická krajina dokázala p?ekvapit n??ím víc pozoruhodným než jsou v?esovišt? a p?ítomnost mo?e.

Když už jsme u toho mo?e… V lét? nám n?kdo ?íkal, že nejbližší pob?eží je dost nudný. Chvíli na to jsme se vydali do New Forestu a od tam do malinké u mo?e ležící vesni?ky Keyhaven a nechápali jsme, jak takové pob?eží m?že n?kdo nazývat nudným. Vždy? je tady mo?e, vlny, krabi a dokonce plující lod?!

Taky už vám dochází, jak jsme byli naivní!?

Samoz?ejm?, že pro nás jako suchozemce je úchvatný jakýkoliv kousek pob?eží a je nám úpln? jedno, že ost?ílený mo?ský vlk se tak maximáln? pozastaví nad labut?mi v zá?i zapadajícího slunce.

Jenomže, když jsme o Vánocích vyrazili za hranice Hampshiru, došlo nám, že náš kousek mo?e zvaný Solent je vážn? docela nezáživné místo ve srovnání s tím, co nabízí zbytek Británie.

A to jsme vyrazili jenom 150 kilometr? na západ a z d?vod? váno?ní pohody jsme dost intenzivn? provozovali pohodovou turistiku.

Naše základna ležela v p?ímo?ském m?ste?ku Clevedon. To, že jsme se tam ubytovali, nem?lo žádný hlubší význam, než jenom ten, že jsme tam dva m?síce p?ed Vánoci našli volný hotel za p?íznivou cenu.

A to jsme ani netušili, že se vydáváme do místa s druhým nejv?tším p?ílivem na sv?t?, druhým nejdelším molem v Británii a s pob?ežím lemovaným viktoriánskými vilami.

Clevedonské molo (Clevedon pier) bylo vybudováno v druhé polovin? 19. století a když se po n?m procházíte, pohltí vás hned dva silné pocity. Tím prvním je uv?dom?ní si síly mo?e, které se rozkládá všude kolem vás a samoz?ejm? i pod vámi (sta?í se jen podívat škvírami mezi prkny pod svýma nohama). Ten druhý pocit vás zavede do víru viktoriánské doby, kdy se po molu procházely dámy v krásných šatech a zatím co ?ekaly na p?íjezd parníku, krátily si chvíli v kavárn? stojící na úplném konci mola.

A protože jsme se toho procházení se nad hladinou mo?e nemohli nabažit, vydali jsme se také na Brean Down, což je útes, kterému se vzhledem k jeho tvaru a umíst?ní p?ezdívá p?írodní molo.

A tak jak na konci Clevedon Pier stojí kavárna pro radost zdejších návšt?vník?, na konci Brean Down stojí pro výstrahu úto?ník?m viktoriánská pevnost. K té jsme se bohužel kv?li brzkému západu slunce (hlasuji pro zachování letního ?asu) nedostali, což znamená, že na Brean Down se b?hem našeho pobytu v Anglii musíme minimáln? ješt? jednou vydat.

Na další p?írodní skvost jsme narazili úplnou náhodou, když jsme zjistili, že se nacházíme jenom kousek od vesnice jménem Cheddar a já jsem za?ala zv?dav? googlit, jestli tam náhodou neprodávají ?edar nebo tak n?co.

?edaru v Cheddaru ani moc není, ale zato je tady spousta jeskyní – skoro jako by se ta vesnice m?la jmenovat Ementál.

A nebo možná spíš Roklinka?

Pokud milujete Pána prsten? a chcete navštívit krajinu, kde se to všechno dobrodružství odehrávalo, tak, prosím vás, nejezd?te až na Nový Zéland. Je to pom?rn? zbyte?ná cesta vzhledem k tomu, že skute?nou krajinu z Pána prsten? najdete p?ímo v Cheddaru, kde Tolkien v roce 1916 trávil své líbánky a kde se inspiroval zdejší pozoruhodnou krajinou, která se pozd?ji stala sou?ástí slavné St?edozem?.

Ve všech materiálech o Cheddaru se do?tete, že Tolkiena ovlivnili p?edevším zdejší jeskyn?. Já si ale myslím, že ješt? mnohem víc tolkienovská je zdejší sout?ska Cheddar Gorge. Když se procházíte mezi jejími majestátn? vyhlížejícími skalními st?nami, tak máte opravdu pocit, jako by se na vás z nejbližší zatá?ky m?la vy?ítit tlupa rozzu?ených sk?et?.

Bohužel, místo sk?et? se na vás vy?ítí proud aut. Z n?jakého nepochopitelného d?vodu totiž sout?skou vede docela rušná silnice, která celému místu ubírá asi tak 50 % jeho kouzla.

Cheddar má ale hodn? co d?lat i s pradávnou historií lidstva. Ve zdejším malém ale modern? za?ízeném muzeu se totiž nachází lidská kostra cca z roku 7157 p?. n. l. Tu její nálezci lakonicky pojmenovali Cheddar Man. Její majitel byl kdysi dávno poh?ben v jeskyni Gough’s Cave, která se nachází p?ímo naproti muzeu. Zajímavé je, že testy DNA ukázaly, že n?kte?í sou?asní obyvatelé vesnice jsou s Cheddar Manem i po t?ch více než devíti tisících let p?íbuzní.

Jasn?, že až p?i nejbližší p?íležitosti vyrazíme do n?jakého dalšího kouta Anglie, budu si v lepším p?ípad? ?íkat, že tady je to mnohem úžasn?jší než v Cheddaru, Clevedonu a na Brean Down. A? už ale má nebo nemá Anglie pozoruhodn?jší místa k návšt?v?, podstatné je, že tenhle malý váno?ní výlet mn? p?esv?d?il o tom, že i když se o n?jakém míst? na zemi moc nemluví, ješt? to neznamená, že tam není nic zajímavého. Každý vám ?ekne, že na Novém Zélandu je úžasná p?íroda, kterou rozhodn? musíte vid?t. Já jsem ale p?esv?d?ená o tom, že je mnohem ekologi?t?jší a samoz?ejm? taky ekonomi?t?jší nelétat p?es p?l zem?koule za krásnou p?írodou, ale spíš se poohlédnout po tom, co nám nabízí náš kontinent. Je to mnohem blíž a díky tomu, že všichni mluví p?edevším o Novém Zélandu, Florid? a Jamajce, m?žete tahle místa s klidným srdcem ozna?it za autentická, turismem nezkažená a dosud neobjevená.

Tak si až ?íkám, pro? jsem vám tady psala o krásách jižní Anglie, když od Vánoc siln? podezírám Angli?any z toho, že kdysi rozší?ili fámu o kouzelné novozélandské p?írod?, poslali tam tým filma?? s hobity a tu opravdu úžasnou p?írodu si nechali pro sebe a nikomu o ní ne?ekli.