Už od d?tství jsem vyr?stala v p?esv?d?ení, že film Ml?ení jeh?átek je to nejd?siv?jší, co kdy ?lov?k m?že spat?it.
Potom jednou ani ne p?ed rokem jsem se asi cht?la trochu víc bát a na ml?ení jeh?átek jsem se podívala a zjistila jsem, že se v?bec nebojím.
Ne?ekla bych, že se jedná o film ve stylu pohádky na dobrou noc a ani si nemyslím, že jsem state?n?jší než zbytek populace a že se nebojím tam, kde ostatní lidé k?i?í hr?zou. Spíš se obávám, že za t?ch dvacet ?ty?i let, co nás Ml?ení jeh?átek straší, se se sv?tem stalo n?co zvláštního. Seve?ané nás zaplavili svými morbidními detektivkami a televizní zpravodajství už také tak moc nehledí na naše klidné spaní a tak jsme se p?estali bát toho, co nám ješt? v roce 1991 nahán?lo hr?zu.
Mezi moje hlavní povahové rysy pat?í jak to, že se nerada bojím, tak i to, že dávám p?ednost literatu?e p?ed filmem. Jo a taky jsem hrozn? zv?davá…
Takže, když jsem v Audiotéce narazila na audio knihu Ml?ení jeh?átek, za?ala jsem být hrozn? zv?davá, jestli se op?t potvrdí moje zkušenost, že knížka je lepší než film. A protože p?ece vím, že ml?ení jeh?átek se bát nemusím, pustila jsem se do ?etby (teda vlastn? do poslechu). A za?ala jsem se bát..
Bála jsem se proto, že op?t literární p?edloha p?ed?ila filmové zpracování. Tam, kde jsem se u filmu ptala, jestli tohle m? má jako vyd?sit, jsem se v p?ípad? knížky bála vystr?it nos z pod pe?iny.
Tak t?eba knižní popis mrtvé dívky vytažené z ?eky není v?bec nic p?íjemného. Je zvláštní, že mnoho sou?asných detektivních autor? se dnes vyžívá v detailním popisu hr?zn? znetvo?ených t?l a p?esto se ?tená? cítí tak n?jak líp než p?i ?etb? dvacet sedm let staré detektivky. Sou?asná touha po morbidit? totiž z t?hle scén ud?lala n?co naprosto samoz?ejmého, co ?lov?ku už nedokáže nahnat po?ádnou hr?zu. Naopak Thomas Harris se svojí mrtvou dívkou nakládá mnohem lidšt?ji a místo toho, aby se ?tená?e snažil vyd?sit, chce v n?m spíše zbudit soucit a pocit sounáležitosti s ob?tí úchylného vraha.
Krom? toho mi p?ijde, že Ml?ení jeh?átek není vlastn? ani tak moc strašidelné v tom b?žném slova smyslu. Tahle knížka je spíš úchylná a její postavy jsou ob?as docela slizké.
Tenhle rys celého díla, myslím, obzvláš? vyniká v p?ípad? audio knihy. herec Tomáš Kobr, který celou knihu na?etl, si totiž dal zvláš? záležet na záporných a nesympatických postavách. Tak nap?íklad unesená Catherina p?sobí díky svým uf?ukaným výk?ik?m jako protivná husa a její v?znitel Jame Gumb je díky p?esv?d?ivému podání Tomáše Kobra asi ten nejodporn?jší ?lov?k, kterého jsem kdy v literárním sv?t? potkala. I když je pravda, že ?editel státní nemocnice pro psychicky narušené zlo?ince Frederick Chilton mu se svojí uslintanou úlisnostídocela šlape na paty.
Jediné, co m? na celé audio knize mrzelo byla absence mezer mezi jednotlivými kapitolami. Na audio knihách je skv?lé, že poslucha?i nabízí n?co víc než klasické knížky a tím n??ím víc je ?asto hudba mezi kapitolami, která dokáže perfektn? podtrhnout atmosféru probíhajících scén. V Ml?ení jeh?átek ale hudební doprovod až na n?kolik vyjímek naprosto chybí, což by zase tak nevadilo, kdyby byly kapitoly odd?leny aspo? s pomocí intonace hlasu interpreta.
Až na tenhle drobný detail je ale Ml?ení jeh?átek výbornou volbou, když máte práv? chu? se trochu bát a tak trochu se cítit nepohodln?.
A i když se jedná už o pon?kud starší knížku, p?edstavuje Ml?ení jeh?átek p?íjemné osv?žení v sou?asném sv?t? p?ehlceném prvoplánovým násilím.
Thomas Harris, Ml?ení jeh?átek, Tympanum 2013.