Tak já se vám p?iznám hned takhle na za?átku… Mám totiž neodbytný pocit, že knížka Když Nietzsche plakal od známého amerického psychologa Irvina D. Yaloma na m? byla p?íliš intelektuálním dílem.
Mám v p?íb?zích ráda n?jakou tu zápletku a o?ekávání, co se asi bude dál dít a tak jsem se divila, když se v téhle knize vlastn? skoro nic ned?lo.
Po té, co se za?átek knihy p?kn? rozjede tím, že se ve Vídni ne úplnou náhodou setká nemocný Nietzsche s krizí st?edního v?ku zmítaným léka?em Josefem Breuerem a ?tená? napjat? o?ekává, co se asi te? stane velkého – jestli se Nietzsche dozví, že tohle setkání na n?j bylo p?ichystáno jeho p?ítelkyní Lou Salomé a nebo jestli t?eba Nietzsche podlehne své nemoci a um?e, se ned?je nic víc, než že se rozb?hne velká diskuze mezi Breuerem a Nietzschem.
Asi kdybych byla v?tší fanda do filozofie nebo do psychologie, dokázala bych si tuhle knížku víc užít. Jenomže já jsem povinnou filozofii pro studenty filozofické fakulty tak trochu protrp?la a s psychologií jsem skon?ila d?ív, než jsem ji stihla po?ádn? studovat a tak jsem te? n?jak nedokázala dostate?n? ocenit p?íb?h, kde filozof s psychologem diskutují nad smyslem života a otázkou osobní svobody.
Pravda je taková, že jsem po tomhle p?íb?hu sáhla také z toho d?vodu, že m? lákalo p?e?íst si p?íb?h, který se odehrává ve Vídni na sklonku 19. století. Víde? je moje oblíbené m?sto a tak jsem se t?šila, že z vypráv?ní na m? dýchne atmosféra fiakr?, kaváren a jable?ného štrúdlu.
Tohle všechno v knize je, ale bohužel to je ubito mnoha a mnoha hodinami nezáživného filozofování. Nemusím vám asi zdlouhav? popisovat, jaké bylo moje zklamání, když se ke konci knihy ukázalo, že jediný v?tší d?jový spád, který se v knize objevil, byl pouze hypnotickým sn?ním Josefa Breuera.
A když už jsem dneska v tom p?iznávání se, musím se vám taky p?iznat, že kdybych tenhle p?íb?h neposlouchala jako audio knihu, asi bych jej nikdy nedo?etla. Výhodou audio knih je totiž to, že když už vás knížka nebaví svým obsahem, je tu po?ád ješt? audio zpracování, které je ob?as lepší než kniha samotná. Když totiž ?tete nezáživnou knížku, tak tušíte, že vás do poslední stránky ne?eká nic moc nového a p?ekvapivého. Když ale posloucháte audio knihu, po?ád si ješt? m?žete užívat hlas interpreta a nebo se t?šit na to, že vás aspo? tv?rce audio knihy n??ím p?ekvapí.
Tak t?eba v p?ípad? neš?astného Nietzsche se poda?ilo t?m pár siln?jším okamžik?m dodat na dramati?nosti s pomocí monumentálního vyzván?ní zvon? a nebo také zpest?it ?etbu tím, že vždy když se v p?íb?hu objevila Lou Salomé, byla její p?ímá ?e? na?tena ženským hlasem.
V tomhle sm?ru m? ale mrzelo, že tv?rci trochu pozapomn?li na ostatní ženy a nep?i?adili jim také ženský hlas. Nap?íklad Breuerova manželka Matilda ?tená mužským interpretem ve srovnání s uhran?ivým hlasem Lou p?sobí jako ošklivá, obtloustlá hospodyn? s rašícím knírem.
Abych ale nebyla jenom kritická, musím ?íct, že kniha m?la i svá dobrá místa. Tak t?eba takový stydlivý mladý Freud je byl docela zábavný. A okamžik, kdy Breuer odejde od rodiny a své praxe a rozhodne se si v Benátkách otev?ít restauraci m? dost pobavil. Já jsem si vždycky myslela, že odejít ze zam?stnání a rozjet prosperující gastro podnik je trendem až posledních let a ono už to fr?elo i v 19. století.
Ve škole nám vždycky v literatu?e, když jsme m?li mít referát o knize, ?íkali, že máme zmínit, jestli bychom danou knihu doporu?ili i ostatním a p?ípadn?, kdo by si ji m?l p?e?íst.
Takže, já bych p?íb?h Když Nietzsche plakal doporu?ila každému, kdo se intenzivn?ji zajímá o filozofii nebo historii psychoanalýzy a všem ostatním bych rad?ji doporu?ila p?e?íst si od stejného autora úchvatnou knížku Lži na pohovce, která má d?j, propracované postavy a taky se v ní dozvíte n?co málo o psychoanalýze.
Irvin David Yalom, Když Nietzsche plakal, Portál 2012.