Za devatero horami a sedmero ?ekami, tam n?kde mezi Brnem a Prahou, leží malé údolí a uprost?ed n?j stojí starobylý želivský klášter. A v tom klášte?e za patero dve?mi a desatero schody, tam n?kde hluboko ve sklep?, se va?í vynikající klášterní pivo.

No dobrá, s tou romantikou jsem to možná trochu p?ehnala. Pivovar se neschovává za tolika dve?mi ani schody. Je ale pravda, že je ve sklep? a že se v n?m va?í výborný pivo. A p?edevším je na tomhle pivovaru zajímavý to, že se tam jednou za ?as po?ádá víkendový va?ení piva, kdy má ?lov?k jedine?nou šanci koukat sládkovi p?ímo pod ruce. A protože jsem d?v?e zvídavé a tyhle v?ci m? fascinují a taky protože Ježíšek existuje, nad?lil Milošovi pod váno?ní strome?ek poukázku na tuhle pivní událost. A nebyl by to Ježíšek, aby ta poukázka nebyla pro dv? osoby…

A potom nastal den D a my jsme první dubnový pátek vyrazili sm?r Želiv a t?šili se, že až budeme v ned?li odjížd?t, t?eba už kone?n? budeme rozum?t tomu, jak se tenhle rozporuplný nápoj vyrábí.

A taky že už to víme. Víme to dokonce tak dob?e, že se mi v hlav? usadila myšlenka, že musím zkusit uva?it pivo doma. Ne, že bych byla n?jaký velký piják piva, který si musí každý týden uva?it padesát litr? piva, protože už ho nebaví neustále odnášet prázdné láhve do nejbližšího supermarketu. To m? spíš nadchnul ten samotný proces výroby, kdy obilí zm?ní své skupenství a v pr?b?hu hodin se prom?ní na sladkou a pozd?ji i ho?kou tekutinu.

Zp?t ale k samotnému víkendu…

Že jsme s Milošem naprostí amaté?i se ukázalo hned, jak se v sobotu ráno za?alo va?it pivo (v pátek ve?er se pivo totiž p?edevším pilo) po té, co jsme p?i pohledu na varnu za?ali sládkovi pokládat otázky ve stylu: “Pro? tenhle kotel má dví?ka a tenhle ne?”

Sládek: “Protože t?ma dví?kama se vybírá mláto.”

My: “Aha, aha, a pro? se to mláto nevybírá i z toho prvního kotle?”

Sládek: “Protože tam p?ece žádné mláto nebude.”

My: “Jakto, že tam žádné mláto nebude? Copak se v obou kotlích neva?í pivo.”

Sládek (trp?liv?, asi mu dochází, že na nás se musí pomalu): “Tohle celé je varna, ve které se va?í pivo a v každém z t?ch dvou kotl? probíhá jiná fáze výroby piva. Takže v jednom kotli z?stane mláto a v druhém ne.”

Rad?ji ani moc dopodrobna nerozebírám, že mi nebylo jasné, kam se odloží rmut, mezi tím, co se bude ve varn? va?it chmelovar a co že to vlastn? je ten chmelovar a nebo že jsem se teprve v želivském pivovaru dozv?d?la, co je ?íz piva a pro? máme desítku, dvanáctku, patnáctku, atd. a jak v?bec tyhle ?ísílka ovliv?ují obsah alkoholu v piv?.

Mimo to se taky ukázalo, že jsem m?la i dost zkreslené p?edstavy o tom, co budeme celý víkend d?lat. Tak n?jak jsem si p?edstavovala, že nás ?eká tvrdá práce, kdy budeme p?elívat pivo z jedné kád? do druhé, budeme drtit chmelové šištice a budeme až za ušima od pivovarských kvasinek. Tak p?esn? takhle se pivo neva?í. Va?ení piva je vlastn? dost pohoda a když nám sládek ?ekl: “tak te? jsme za?ali va?it rmut a to ješt? pár hodin potrvá,” zeptala jsem se: “A kdy za?neme va?it samotný pivo?” Tak n?jak jsem nemohla pochopit, že mým jediným úkolem te? bude pít pivo a vyptávat se na všechno, co mi nebude u toho va?ení rmutu jasný.

A vyptávat se, to já zase umím. Obdivuji sládka, že mi neúnavn? od páte?ního ve?era až do ned?lního dopoledne odpovídal na všechny moje amatérský otázky. Takovou trp?livost se mnou má málokdo. Krom? toho m? ale taky hrozn? pot?šilo, že jsem si mohla na úpln? všechno sáhnout, všechno o?ichat a všechno ochutnat. Tenhle víkend prost? nebyl opomenutý žádný z mých smysl?, které mi ješt? zbývají.

No a pokud jde o pití piva, tak to jsem si taky užila. Jak už jsem zmínila, nepovažuji se rozhodn? za pijáka piva. Dokonce jsem pivo poprvé pila teprve p?ed n?jakýma sedmi rokama a i dneska pivu moc neholduju. P?esto ale pro m? bylo nezapomenutelným zážitkem si jen tak jít se džbánem do ležáckého sklepa, na?epovat si pivo p?ímo z tanku a potom ho v klidu upíjet mezi tím, co se jenom metr ode m? va?ilo nové pivo. To byste nev??ili, jak m?že být pivovar útulným místem a po té, co jsem tam strávila tém?? celé dva dny, p?ipadala jsem si, že tam jsem snad i doma.

Ale protože ne jenom pivem je ?lov?k živ, musím ?íct, že stejn?, jako m? nadchlo va?ení piva, nadchlo m? i prost?edí samotného kláštera. Má k?es?anská i religionistická duše jásala, když jsme se zú?astnili pálení ko?i?ek, procházeli se po starobylých chodbách kláštera a v ned?li dopoledne zašli na mši .

A na záv?r se snad už hodí jenom ?íct, že jsem v pr?b?hu let byla na exkurzi v plze?ském pivovaru, prošli jsme si celý Cantillon Brewery v Bruselu a dokonce jsme p?ed rokem a p?l absolvovali exkurzi v samotném želivském pivovaru. Až do téhle soboty mn? ale nebylo v?bec jasné, jak se pivo va?í. Zjiš?uji totiž, že jsem povahou takový dost radikální praktik, který nic nepochopí, dokud si to na vlastní k?ži nevyzkouší. Proto jsem za sv?j život už vyzkoušela v domácích podmínkách výrobu jogurt?, sýr?, kváskového pe?iva, listového t?sta a dalších absurdit jako je t?eba wonton t?sto nebo barbecue omá?ka. Až když  jsem jedla sv?j první jogurt, pochopila jsem, co to vlastn? jogurt je. A te?, když jsem se ú?astnila výroby piva, pochopila jsem, co to pivo je, co tvo?í jeho chu?, pro? se jeden druh piva liší od druhého, atd. Až te? tak kone?n? vím, co piju, když piju pivo.