Po prvních dnech v Aucklandu, kdy jsme ob?dvali v mexickém fastfoodu, do školy se vozilo suši od ?í?an? a k ve?e?i jsme m?li americké mac and Cheese, jsem si myslela, že téma novozélandské kuchyn? nevysta?í ani na jeden krati?ký ?lánek. A my už tu krom? I. a II. dílu máme dokonce t?etí pokra?ování!
Místo trouby hlína
Stydím se a nechápu, jak se mi to mohlo stát. Zapomn?la jsem na hangi! Na druhou stranu se sama sob? nedivím. Hangi je možná to, co vám vyjede jako první, když se za?nete zajímat o tradi?ní novozélandskou kuchyni. Rozhodn? to ale není jídlo, se kterým byste se b?žn? setkávali a které by vám naservírovali k ve?e?i v novozélandské rodin? (pokud teda práv? nebydlíte u Maor?).
Ten d?vod, pro? hangi nenajdete na každém kroku možná tkví v jeho složité p?íprav?. Nejd?ív si totiž musíte sehnat ty správné lávové kameny. Ty potom rozpálíte v ohništi. Mezi tím si v zemi vykutáte díru a do ní z ohn? p?eskládáte nažhavené kameny. Potom už sta?í sehnat drát?ný koš a naplnit ho masem, sladkými bramborami kumara, dýní, kuku?icí a ješt? ?ímsi, co vám nepovím, co je, ale Miloš i internet to považovali za nádivku (já za ku?ecí moze?ek nebo n?co podobn? exotického). Na záv?r se celá tahle podzemní trouba zakryje n?jakou plachtou, zatíží kameny a nechá se n?jaký ?as pracovat. Výsledkem je p?ekvapiv? dobré jídlo s takovou zvláštní zemitou p?íchutí.
Hloupé ovšem je, že tém?? jediná p?íležitost, jak ochutnat hangi je, absolvovat turistickou návšt?vu maorské pseudovesnice, kde vás neminou tradi?ní tance, zp?vy a další nezbytnosti, po kterých turistovo srdce ne/touží.
Nám se našt?stí poda?ilo narazit na hangi v bistru u termální rezervace Whakarewarewa. Jak nám hangi chutnalo asi nejlíp vystihuje to, že jsme si objednali jednu porci s tím, že nevíme, jak to bude velké a jestli nám to bude v?bec chutnat a sotva nám to p?istálo na stole a ochutnali jsme, b?žel Miloš objednat ješt? jedno hangi. O to víc nás mrzelo, že jsme na podnik s hangi už víckrát nenarazili.
Ne jenom kiwim je Kiwi živ
Když se ?ekne Nový Zéland, bezpochyby jednou z prvních asociací je kiwi. Klí?ová otázka – kiwi pták nebo kiwi ovoce? Asi obojí (nemluv? o tom, že kiwi pták vypadá jako kiwi ovoce a naopak). Jenomže kiwi si taky ?íkají sami Novozélan?ané. Nikdy ale na Novém Zélandu ne?íkejte, že byste si ke sva?in? dali kiwi. Asi byste tím místní dost urazili. ?ekli byste tím totiž bu?to to, že chcete sníst jejich vzácného ptáka nebo být kanibalové a sníst samotného Novozélan?ana. Ovoce kiwi je jen a pouze kiwi fruit a ne jinak.
Jenomže Nový Zéland rozhodn? není jenom o kiwi fruit. Tak t?eba, slyšeli jste n?kdy o ovoci jménem feijoa (pro zvídavé ?tená?e – ?ti fidžola)? Já teda ne. Bohužel, v lednu není na Novém Zélandu sezóna feijoi a tak jsme ochutnali jenom feijoovou zmrzku. Nedokážu vám tak ?íct, jak tohle podivné ovoce chutná. Internet ale ?íká n?co o chuti podobné jahodám a ananasu. Když to ?tu, o to víc m? mrzí, že jsme na feijou nenarazili.
Co jsme ale m?li našt?stí šanci ochutnat byly sladké brambory jménem kumara, které jsou n?co naprosto odlišného od v ?eských obchodech se vyskytujících batát?. Batáty jsou na m?j vkus p?íliš sladké a mazlavé. Zato kumara… To je chu? skoro jako pe?ené kaštany.
A když už se mluví o sladkých bramborách, nesmí být opomenuta butter nut pumpkin (na základ? latinského názvu hádám, že se jedná o muškátovou dýni), která ?asto s kumarama tvo?í dobrou dvojku jako t?eba už ve zmín?ném hummmusu.
Krom? toho se na Novém Zélandu p?stují i takové dobroty jako avokádo nebo maracuja. Bohužel, nebyl ?as feijoi a ani maracui. Ale avokádo… To nesmí chyb?t v žádném sendvi?i nebo salátu.
Inspirace pro nás
Na Novém Zélandu se mn? líbily dv? v?ci, které bych hrozn? moc cht?la u nás.
Tak zaprvé, projít se novozélandským obchodem, to je n?co jako navštívit ?eské Sklizeno nebo farmá?ské trhy. Lokálnost je to slovo, které novozélandským potravinám dodává šmrnc. Jen t?žko budete na Novém Zélandu hledat výrobky nadnárodních potraviná?ských firem (samoz?ejm? krom? takových klasik jako je Coca Cola nebo Pringles), ale naopak si budete užívat spousty místních produkt?. Krom? jedn?ch konzervovaných fazolí z USA a jednoho naprosto úle?áckého cideru z jablek speciáln? pro Nový Zéland vyp?stovaných ve Švédsku (to byla snad halucinace), jsme se po celý m?síc ládovali lokálními výrobky. Nemluv? o tom, že složení novozélandských potravin vypadá tak jaksi hez?eji a nad é?ky výrazn? p?evažují skute?né suroviny. Proboha, když to jde na v mnoha sm?rech zaostalejším Novém Zélandu, tak pro? to nejde u nás v ?R?
Další v?cí, kterou bych cht?la mít tady doma a která by u nás asi nedokázala fungovat stejn? jako ty vysn?né lokální a skute?né potraviny jsou ve?ejné grily.
To si takhle p?ijdete do parku nebo na pláž, vytáhnete z chladící tašky klobásky nebo flákotu masa, nažhavíte místní gril a barbeque party m?že za?ít.
Grily jsou udržované, u n?kterých najdete i vybavení jako obracecí klešt? nebo ke?up a kolem každého takového BBQ koutku najdete spoustu š?astn? vyhlížejících skupinek Novozélan?an? i turist?, kte?í si za poklidného hovoru užívají letního dne (a lokálních surovin).
M?žeme se Novému Zélandu smát, že je to vidlákov, že tam ješt? dnes mají DVD p?j?ovny a nebo že systém jejich ve?ejné dopravy je trestuhodný, ale to nejd?ležit?jší slušnost a ekologickou udržitelnost bychom jim m?li závid?t a u?it se od nich.
P.S. Z posledních odstavc? tohodle ?lánku je mi smutno (chybí mi aspo? kousek Nového Zélandu tady u nás v ?R). Ale nebojte, p?íští díl bude o alkoholu a to bude mnohem veselejší.