Asi si ?íkáte, jestli jsem p?estala ?íst nebo jestli jsem te? m?la sm?lu na samou špatnou literaturu, že už se tu tak hrozn? dlouho neobjevil žádný report o mém sou?asném literárním zážitku. Pravdou je opak.
Když jsem se minulou sobotu pustila do pe?ení na Street Food Festival, ?íkala jsem si, že taková speciální (a ?asov? dost zdlouhavá) akce nezbytn? pot?ebuje speciální ?etbu.
A co jiného si vybrat pro dlouhé dny u plotny než Vesmírnou odyseu od A. C. Clarka!
Lo?skou zimu jsme se dívali na film 2001 Vesmírná odysea a mn? se u ní poda?ilo t?ikrát usnout, takže si asi umíte p?edstavit, jaký jsem ke knižní verzi m?la p?edsudek. P?íjemn? m? proto pot?šilo, že první díl knižní série m?l mnohem v?tší spád a ?tená? nebyl nud?n dlouhatánskými pohledy do vesmíru tak jako filmový divák (v??ím, že vizuáln? je ten film možná mnohem zábavn?jší, než když ho jenom posloucháte). Dokonce i scény s pra?lov??íma opi?ákama mi v knížce dávali mnohem v?tší smysl než když jsem je vid?la ve filmu. Ono to je v?bec možná tak, že v tomhle p?ípad? je knižní verze pro ty hloup?jší diváky, kte?í si u filmu ?íkají: “co tím cht?l autor vlastn? ?íct” a tak si musí p?e?íst knížku, kde všechno dává jakžtakž smysl a když vydržíte až do ?tvrtého dílu, tak vám bude d?sledn? osv?tlena i záhada s ?erným obeliskem.
Ano, ?erný obelisk, který na úsvitu lidstva tak vyd?sí opi?í tlupu, ?tená?e provází až do posledního dílu a roku 3001 a je vlastn? hlavním motivem celé série.
Krom? toho má ale každý díl sv?j vlastní p?íb?h a p?ekvapiv? je to cesta n?kam do vesmíru – k Jupiteru, na Halleyovu kometu nebo na Europu (tou dobou planeta nov? vzniklého slunce).
Musím se ale p?iznat, že p?edevším v posledním díle m? ani tak nebavil d?j jako spíš celý kontext knihy. Poslední Vesmírná odysea se totiž odehrává v roce 3001. Že se v šedesátých letech hojn? psalo sci-fi a auto?i si p?edstavovali, jak kolem roku 2000 budeme vesele létat do vesmíru a na M?síci se bude š?astn? bydlet, jsem si už tak n?jak zvykla. Dost zvláštn? na m? ale p?sobil d?j zasazený do roku 3001, kde se co chvíli vzpomíná na rok 2001. V tom by samoz?ejm? nebyl žádný problém, protože nikdo nevíme, jak bude vypadat po?átek ?tvrtého tisíciletí. Všichni ovšem víme, jak vypadal p?elom druhého a t?etího tisíciletí a jak také vypadal tenhle p?elom ve fiktivním sv?t? Vesmírné odysei 2001. A musím ?íct, že sv?t, který nám Clarke p?edstavil ve svém prvním dílu se dost liší od toho, co popsal v posledním dílu. Zatím co v prvním dílu se jedná o ?istou fikci vytvo?enou v šedesátých letech a tak k ní ?lov?k také p?istupuje, ve ?tvrtém dílu se ve vzpomínkách na rok 2001 odráží už zkušenost samotného autora s 90. léty 20. století. Takže notebooky, diskety (ovšem žádné mp3 p?ehráva?e) a po?íta?ové viry jsou naprosto b?žnou v?cí. Zvláštní ovšem je, že o ni?em takovém v?bec Vesmírná odysea 2001 nevypráví. Já vím, i když to napsal A. C. Clarke, po?ád je to jenom fikce a fantazie. Ale m? tam tenhle fakt hrozn? rušil a vytrhával m? práv? z toho, že se jedná o fikci, protože do fikce najednou za?ala zasahovat realita.
A víte co, rad?ji si to celé p?e?t?te, a? m?žete posoudit, jestli brblám oprávn?n?.