Recenze audioknihy Honicí psi od Jorn Lier Horsta.
Jorn Lier Horst: Honicí psi
Kniha Honicí psi zaujme hned na prvních stránkách tím, že se v ní ?eší dva zdánliv? nesouvisející p?ípady, které se však s postupem ?asu za?ínají propojovat.
Postarší vrchní komisa? William Wisting se nejd?íve musí vrátit k sedmnáct let starému p?ípadu unesené dívky, protože její práv? propušt?ný vrah Wistinga obvinil z manipulování s d?kazy. Mezi tím ovšem komisa?ova dcera Line pátrá po detailech aktuální vraždy ni?ím významného muže. Jako noviná?ka chce napsat tak zajímavý ?lánek, aby druhý den vyšel v novinách na titulní stránce a z viditelného místa tak vytla?il text o obvin?ní jejího otce.
Do toho všeho se ale ješt? ztratí mladá dívka a všichni tuší, že starý p?ípad a nový únos mají spole?ného pachatele.
A práv? v tomto bod? vidím slabé místo celé knihy. Dohromady se v Honicích psech ?eší t?i ztracené dívky a vždy je okamžit? jasné, že za únosem stojí stejný muž. Nikde se nemluví o žádném vodítku nebo n??em, co by všechny p?ípady spojovalo. Celá zápletka tak bohužel p?sobí trochu prvoplánov?, což nanešt?stí ani moc nevylepší záv?r knihy, který ?tená?e ni?ím nep?ekvapí.
Honicím ps?m kv?li této absenci jakéhokoliv šokujícího p?ekvapení chybí ta zvláštní magie, kterou na severských detektivkách všichni tak milujeme. Nikde zde není to nap?tí, které ?lov?ka nutí p?emýšlet, kdo ze zú?astn?ných je vrah, protože podez?elých je tolik a vše nazna?uje, že by to mohl být klidn? i hlavní hrdina.
Výhodou honících ps? ovšem m?že pro mnohé být jejich uv??itelnost. P?ípady Harryho Holea nebo Carla Morcka se ve skute?ném sv?t? hned tak nestanou. P?íb?h, o kterém ale vypráví Jorn Lier Horst, bez super hrdin? a ne?ekaných zvrat? se klidn? m?že odehrát i ve vašem m?st?.
Já osobn? v žánru detektivek up?ednost?uji o kapku víc odtržení se od reality a tak dávám p?ednost p?ekvapivým odhalením a komplikovaným zápletkám. Umím si ale p?edstavit, že pro n?koho práv? ta uv??itelnost m?že být velkým bonusem.
Co se mn? ale na knize hodn? líbilo byla její audio verze. Je p?íjemné, že Audiotéka kone?n? za?ala do svých nahrávek také p?idávat zvukové p?ed?ly mezi kapitolami. V p?ípad? Honicích ps? je dokonce vid?t, že si tv?rci audioknihy s nahrávkou opravdu vyhráli. Když kapitola kon?í telefonátem, je v hudb? slyšet vytá?ení telefonu a když v knize prší, tak je déš? rozpoznatelný i z zvukového p?ed?lu. Taková hudební ilustrace m? moc baví.
Audioknihu na?etl Zden?k Kupka, z jehož hlasem jsem se nikdy d?ív nesetkala. Je to, myslím, docela škoda, protože Zden?k Kupka má p?íjemný hlas a z jeho p?ednesu nebylo slyšet žádné zaváhání nebo zaškobrtnutí, které ?asto poslech dokáže p?kn? znep?íjemnit.
Jediné co m? mrzelo byla výslovnost latinského slova venatici v názvu souhv?zdí Honících ps?, které se latinsky jmenuje canes venatici.
Podle pom?cky Cicero se písmeno C p?ed I a E vyslovuje jako C a ne jinak. Zden?k Kupka C ve slov? venatici vyslovoval jako ?. Asi by m? to tak nevadilo, kdybych se p?ed pár m?síci v jedné z audioknih nesetkala s ošklivým písmenem K v latinském slov? loci.
Jorn Lier Horst. Honicí psi. Audiotéka 2017.
Mn? recenze upoutala a snad si audioknihu i koupím (nebo stáhnu pdf verzi knihy). Co mne ale p?ekvapilo, tak hodnocení hudebních p?ed?l?. Mam spoustu audioknih a musím ?íci, že málokdy se stane,že by kapitoly nebyly odd?leny p?íjemn? 🙂 t?eba trilogie Dalajlámovy ko?ky má super hudební podkresleni … Hercule Poirot (mám je všechny) – vždy spokojenost 🙂 ale i tak díky za recenzi. Do knihy jdu 🙂
Nemluvím zde o knížkách prodávaných v Audiotéce ale o t?ch, které Audiotéka sama nahrává. Asi ješt? tak p?ed rokem audioknihy nahrané p?ímo Audiotékou nem?ly žádný zvukový doprovod. Konkrétn? to byl nap?íklad Einstein?v životopis nebo detektivka Všude kolem ?erný les. Te? už jsou ale i audioknihy od Audiotéky s hudebními p?ed?ly, což je moc fajn.