Nemám ráda dokonale kladné hrdiny jak v literatu?e, tak i ve filmu a život?. A kniha ?erné ticho se takovými super hrdiny p?ímo hemží.

?erné ticho je druhým dílem (první díl se jmenuje Finské pouto) série thriller? finského autora jménem Pekka Hiltunen. Možná se ptáte, pro? ?tu už druhý díl série, která se mi nelíbí. Odpov?? je jasná. Když se vaše ?tená?ské tempo rovná jedné knize na dva dny, tak už ani moc nep?emýšlíte o tom, po jaké knížce práv? te? sáhnete a máte tak možnost ?íst i druhé díly prvních díl?, které vás zase tak nenadchly. Už t?eba jenom proto, abyste zjistili, zda ten druhý díl není náhodou o trochu lepší. V p?ípad? ?erného ticha se ukázalo, že moje nad?je byly  úpln? plané.

První i druhý díl thrilelrové série vypráví o utajovaném Studiu uprost?ed Londýna, které vlastní a ?ídí záhadná finka Mari, která prost?ednictvím svého Studia napravuje k?ivdy sv?ta a pomáhá t?m, na které se osud práv? neusmál. Nuda, že.

Mari je bohatá, krásná, tajemná, spravedlivá a prudce inteligentní a jejího v?rného psíka jí d?lá další finská dívka žijící v Londýn? Lia. Ta je už mén? bohatá, krásná, tajemná a inteligentní, ale zato je Mari pln? oddaná, obdivuje ji a po celou knihu nevychází z údivu nad tím, jak Mari dokáže každý p?ípad Studia dokonale zorganizovat a ješt? všechny své ?innosti udržovat pln? v tajnosti.

V ?erném tichu Mari, Lia a jejich pár dalších koleg? ze Studia ?eší záhadné vraždy homosexuál?, které si n?kdo nahrává na video a po té zve?ej?uje pod cizími ú?ty na Youtube.

Když ?tu detektivky (a ano, je to jeden z mých oblíbených žánr?) o?ekávám, že vraždy a zlo?iny, kterými se autor zabývá t?eba na  p?ti set stranami knihy, budou mít n?jaké jasné opodstatn?ní a aspo? n?jaký smysl. Nemám ráda, když vrah v detektivkách vraždí jenom proto, aby vraždil. Takový detektivní p?íb?h na m? p?sobí p?esn? tak, že autor nem?l dost fantazie na to, aby vrahovi vnuknul n?jaký zajímavý motiv a z nedostatku kreativity vše svedl na vrahovo šílenství. A p?esn? taková absence nápaditosti se nese celou zápletkou ?erného ticha. 

?erné ticho se svými bezchybn? dokonalými hrdiny, hackerskými triky a jasn? definovanými stranami dobra a zla mi hodn? p?ipomíná Larssonovo Milénium. A to m? u t?etího dílu už opravdu hodn? vytá?elo. Takže asi tak…

Jo, hold každý den nem?že být ?tená?ské posvícení.

Pekka Hiltunen, ?erné ticho, Argo 2014.