Muzeum nové generace ve Žďáře nad Sázavou

Muzeum ve Žďáře zní jako ta největší nuda. Realita je ale úplně jiná. Tohle je to nejlepší muzeum, které jsem kdy navštívila.

Celý život jsem žila v představě, že Žďár nad Sázavou je to nejmíň vzrušující místo na světě. Z chvil strávených u babičky na Vysočině jsem získala dojem, že Žďár je to místo, kam se musí, pokud chcete o trochu větší výběr, než co vám nabízí těch pár novoměstských obchodů a zároveň, že Žďár není místo, kam se jezdí za kulturní nebo přírodní krásou.

Výjimkou je samozřejmě poutní kostel Zelená hora od Santiniho. Vždycky, když jsem ve škole otevřela učebnici na straně s fotografiemi českých památek zapsaných v UNESCO a uviděla tuto pěticípou stavbu, cítila jsem se tak trochu hrdá na to, že jsem se narodila jenom kousek od tak půvabného místa.

Když jsme proto nedávno přemýšleli nad tím, v čem by měla spočívat kulturní vložka našeho víkendu na Vysočině, nadšeně jsem prosazovala výlet právě na Zelenou horu.

Čáru přes rozpočet nám ale udělal harmonogram zimních prohlídek na Zelené hoře, které se konají jenom od 27. do 31. prosince.

Tak co je ve Žďáře ještě pěkného k vidění?

Prý je tam nějaký zámek a muzeum.

Pchaaa, muzeum veŽďáře!? To si děláte srandu. To bude asi pořádná nuda!

Pokud ale člověk nechce chodit jenom po lese, není toho ve Žďárských vrších moc na výběr a tak připraveni na muzeum plné vitrín plných zaprášených exponátů jsme vyrazili do Žďáru. K informaci, že se jedná o muzeum nové generace jsem v kombinaci s mými předsudky vůči Žďáru byla dost skeptická.

Že tohle muzeum ale bude trochu jiné, napověděla hned milá paní u pokladny, která nás uvedla v údiv, když nám oznámila, že psi můžou úplně všude. Ano, úplně všude znamená, že psi můžou i do muzea a prostě úplně všude.

Druhým milým překvapením bylo voňavé WC a uzamykatelné šatní skříňky. Takový luxus se hned někde nevidí.

A potom to přišlo!

Pokud patříte k těm lidem, kteří odmítají audioprůvodce, protože máte pocit, že to hrozně zdržuje a že je trapný, chodit se sluchátky na hlavě, udělejte pro jednou výjimku a audioprůvodce si hned u pokladny vezměte. Bez toho expozice nemá význam.

Muzeum na zámku ve Žďáře nad Sázavou je totiž opravdu bez nadsázky muzeem nové generace. Takhle se podle mě má vyprávět historie.

Žďárské muzeum nové generace v prostorách zámku rodiny Kinských vypráví příběh bývalého cisterciáckého kláštera, jehož opat také stojí za vybudováním kostela na Zelené hoře.

Tady vás ale neunudí zdlouhavé texty plné dat a nezáživných informací. A dokonce zde není ani jediná vitrína se zaprášenými exponáty.

Hlavní roli v tomto muzeu hraje audioprůvodce, skrze kterého k návštěvníkům promlouvají historické postavy.

Na zdejším audioprůvodci je ale neobvyklé, že je synchronní s běžícími video projekcemi a že jej dokážete ovládat některými exponáty. Třeba, když začnete obracet listy v replice historické knihy, začne se na její prázdné stránky promítat obrazový doprovod k příběhu, který slyšíte ve sluchátkách. Až skončí jedna kapitola, otočíte stránku a video i audio se znovu sami spustí a pokračují ve vyprávění.

Ještě víc než tyhle technické vychytávky mě nadchlo, jak se autoři expozice postavili k vyprávění celého příběhu. Místo toho, aby návštěvníky zahrnuli nepodstatnými informacemi, snaží se předat pocity a myšlení lidí, kteří v té době žili.

V hlavě mně utkvěla věta z vyprávění jednoho z dávných mnichů, který říká: “Vy jste to nezažili. Vy jste tady tehdy nežili.”

V době budování žďárského kláštera samozřejmě nežili ani tvůrci výstavy. Přesto se ale pohnutky tehdejších lidí snaží pochopit a sdílet je i s návštěvníky expozice.

A přesně tak má podle mě správné muzeum vypadat. Aniž bysme si přečetli jedinou nekonečně dlouhou informační tabuli, budu si rozhodně pamatovat, jak se jmenoval zakladatel žďárského kláštera, jak se jmenoval opat, který vybudoval Zelenou horu a v kterém století byl poutní kostel postaven.

Kromě nezapomenutelné výstavy mají ve žďárském muzeu také výbornou kavárnu a neodolatelný suvenýrkový obchůdek.

Ne, vážně zde neprodávají plyšového opata ani kýčovitou repliku Zelené hory. Místo toho si tady můžete koupit deskovou hru Vysočina od Albi, bylinkové čaje z nedaleké farmy, výborné perníčky nebo vkusné hračky.

A z kavárny nesmíte odejít, dokud neochutnáte vynikající zákusky, co se skrývají v pultu u pokladny. Rozhodně je nepřehlédněte. Nám se to téměř stalo a musím říct, že bez ochutnání kaštanového dortíku by můj život byl o dost chudší.

Na zámku je také možné se ubytovat v jednom ze tří pokojů umístěných ve věži, ulovit si pstruha ve středověkých sádkách nebo absolvovat některou z komentovaných prohlídek. Dokonce zde mají i speciální prohlídku pro nevidomé.

Navíc, hned od zámku vedou dva okruhy okolní krajinou. Takže, pokud se rozhodnete ubytovat v zámecké věži a strávit zde víkend, tak se určitě nebudete nudit.

A to jsem si ještě nedávno myslela, že ve Žďáře nad Sázavou není nic pěkného. A dnes přemýšlím, kdy tam znovu vyrazíme na celý víkend.

Šiřte mločí slávu:

Podobné články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *