Pestrobarevná kanonáda bez příběhu

Recenze audioknihy Mlýn na mumie od Petra Stančíka.

general-affiliate-banner-728x90-1437632164.jpg

Z nějakých vnitřních iracionálních důvodů se docela vyhýbám české literatuře. Když čtu, chci poznávat nová místa, střetávat se s jinými kulturními zvyky a přemýšlet nad tím, jak se lidem žije v Mongolsku nebo v Mexiku. Přesto jsem se nedávno dostala k audio verzi povídkové knihy Praha noir. A tam mě naprosto uhranula povídka Petra Stančíka Kabinet sedmi probodnutých knih.

Uchvátil mě pestrobarevný svět, který Stančík vytvořil. Každá věta mě dokázala rozesmát. A na husu vykrmenou tak, že začala prorůstat klecí, budu ještě dlouho vzpomínat.

Navzdory svému vlažnému vztahu k české literatuře jsem se proto urychleně vrhla na Stančíkuv Mlýn na mumie, který naštěstí také vyšel jako audiokniha.

Nahrávka posluchače zaujme hned od prvních sekund. Každá kapitola začíná pompézním vyzváněním zvonů, chorálem a citátem z fiktivních knih fiktivního řádu Ordo nový ordinis. Tyto smyšlené úryvky jsou vtipné, ironické a často i docela reálné. Prostě perla na začátku každé kapitoly.

Knihu mimo úvodní citáty načetl Ivan Řezáč. Jeho přednes považuji za jeden z nejlepších, se kterými jsem se kdy v audioknihách setkala. Obdivuji nadšení, se kterým Ivan Řezáč celý text čte. I když já už jsem v soustředění lehce umdlévala, jeho hlas mně vždycky probral a vrátil zpět do děje. Ivan Řezáč čte každou větu, jako by ji vážně právě teď prožíval. Snadno bych mu i uvěřila, že v okamžiku, kdy referuje o pečených ježcích nebo o delikátní postní rybě, si tyto lahůdky přímo vychutnává.

Teď ale to vysvětlení, proč jsem chvílemi při poslechu této audioknihy umdlévala vyčerpáním.

To, co mně v krátké povídce tak nadchlo, mně dokázalo v třináctihodinovém románu téměř zadusit.

Každý kousek knihy totiž vybuchuje slovními hříčkami, humornými přirovnáními a nereálnými situacemi. To vše je krásné a úžasné a z Mlýna na mumie to dělá nezapomenutelnou knihu. Zároveň ale Petr Stančík čtenáři nedopřeje sebe kratší chvíli na vydechnutí. Než jsem si dokázala vychutnat jeden vtip, hned tu byla další humorná věta, která si vyžadovala moji plnou pozornost.

Z celého románu se tak stala jenom pestrobarevná přehlídka autorovy fantazie a kreativity. A v té kanonádě vtipu se bohužel nějak vytratil příběh.

Hlavní hrdina Leopold Durman si většinu knihy užívá tělesných rozkoší v podobě orosených džbánků piva, delikátní pražské kuchyně a prostopášného sexu. Svůj případ záhadných vražd poštovních doručovatelů ale řeší tak nějak mimoděk, až jej vlastně nedořeší.

V knize je mnoho scén, které tam jsou jenom proto, aby tam byly a nemají žádný hlubší význam. V horším případě Durmana svedou z cesty vyšetřování a uvedou ho do slepé cesty o délce několika kapitol.

Rozhodně mě nadchnul Stančíkuv fantaskní svět. Mnohem víc bych si jej ale dokázala užít, kdybych měla pocit, že autor si kromě vymýšlení luxusních pokrmů dal také práci s konstrukcí příběhu a smysluplným propojením všech pestrobarevných obrazů, které v knize vytvořil.

Petr Stančík. Mlýn na mumie. Tympanum 2015.

Mločí hodnocení: 70 %

Šiřte mločí slávu:

Podobné články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *