Drsná porodní bába ze severu

Recenze audioknihy Porodní bába od Katji Kettu.

general-affiliate-banner-728x90-1437632164.jpg

Čas od času narazím na knihu, kterou je mně vyloženě nepříjemné číst. Pokud ta nepříjemnost plyne z příliš plytkého námětu nebo špatného podání, nemám problém takový titul odložit a už se k němu nevrátit. Horší to je s knihami, které jsou nepříjemné, protože jsou příliš pravdivé. Trpěla jsem při poslechu Krvavých zemí a teď s Porodní bábou to nebylo o nic lepší. Nerada poslouchám nepříjemné věci o sobě samé ani o světě všeobecně. Články o Severní Korei nebo Miloši Zemanovi proto zásadně ignoruji. Občas ale mám pocit, že bych měla vystrčit hlavu ze své růžové bubliny a postavit se nepříjemné realitě čelem. Porodní bábu jsem proto dočetla, i když to rozhodně nebyl zážitek, který bych měla chuť si v nejbližší době zopakovat.

Porodní bába pochází z Finska. Narozdíl od svých kolegů píšících severské krimi si ale její autorka Katja Kettu moc nemusela lámat hlavu s vymýšlením brutalit. Dějiny tuto nepříjemnou část obstaraly za ni.

Kniha se odehrává během roku 1944 na území Finska a Norska. Pro válečné dění je to prostor, který nám zde ve střední Evropě není moc znám a tak už to je dobrý důvod, proč si Porodní bábu přečíst. Snad ještě podstatnějším důvodem, proč si této knihy všimnout je ale skutečnost, že časové období, ve kterém se příběh odehrává, moc není znám ani samotným Finům. Spojenectví mezi Finskem a nacistickým Německem představuje pro Finy nepříjemnou kapitolu dějin, o které se raději moc nemluví.

Celý děj knihy odstartuje bláznivé poblouznění hlavní hrdinky, která se až moc zakouká do pohledného důstojníka SS a rozhodne se ho následovat klidně i do horoucích pekel. Tam se bohužel opravdu brzy ocitne, protože se kvůli své lásce rozhodne pracovat jako zdravotní sestra v zajateckém táboře Titovka. Zde zažije věci, o kterých je těžké i jenom číst.

Děj je vyprávěn třemi hrdiny. Nejvíce prostoru pochopitelně zaujímá vyprávění porodní báby Víločky. To ale pravidelně prokládají zápisky špiona Mrtvého muže a Víloččina milence Johannese.

Je zajímavé nahlížet na události hned ze tří perspektiv, které se vzájemně doplňují a děj postupně propojují. Méně pozornému čtenáři může možná dělat trochu problém se ve všech časových rovinách a vypravěčích zorientovat. Naštěstí jednotlivé kapitoly vždy označuje datum a místo, kde se děj bude odehrávat. Pozorného posluchače ovšem tato hra s časy i postavami musí rozhodně bavit. Kompozici knihy a to, jak autorka postupně skládá celou mozaiku dohromady, považuji za jednu z nejsilnějších stránek příběhu.

Tři různí vypravěči si také přímo říkají o to, aby se z knihy stala audiokniha a každého z hrdinů četl jiný interpret.

V Porodní bábě se Katja Kettu se čtenáři rozhodně nemazlí a není důvod, proč by na tom cokoliv mělo měnit vydavatelství OneHotBook. Obzvlášť drsný hlas Pavly Beretové se v tomto směru vyvedl. Neumím si ani představit, že by Víločku, která je holýma rukama schopná skolit soba, když je to potřeba, mohl číst někdo s jemnějším hlasem nebo méně dramatickým projevem.

Poslouchat Porodní bábu rozhodně není procházka růžovým sadem. Jenomže to bohužel nejsou ani nedávné dějiny. Právě proto by si každý, kdo nechce strkat hlavu do písku jako pštros, měl Porodní bábu přečíst. Nepříjemné pocity vyvolané několika drsnými scénami jsou naprosto nesrovnatelné s tím, co lidé kvůli zvěrskému chování druhých museli a musí vytrpět. Už jenom kvůli tomu je nutné toto čtenářské nepohodlí prožít.

Katja Kettu. Porodní bába. OneHotBook 2016.

Mločí hodnocení: 90 %

Šiřte mločí slávu:

Podobné články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *