Kontroverzní Etrusk

Recenze audioknihy Tajemný Etrusk od Mika Waltariho.

general-affiliate-banner-728x90-1437632164.jpg

Když jsem před mnoha lety četla Egypťana Sinuheta, byl to jeden z mých nejsilnějších čtenářských zážitků. Pohltil mě spletitý příběh i Waltariho popisy antického světa. Hodně jsem se proto těšila, že to stejné zažiji i u Tajemného Etruska. Těšila jsem se na vyprávění, které mě pohltí a od kterého se nebudu moci odtrhnout.

Bohužel jsem si neuvědomila, že s rozhlasovými hrami se to ke knižním předlohám má stejně jako s věčnou otázkou film versus kniha. Patřím k těm lidem, kteří dávají přednost knize před filmem. Příběh zhuštěný do pár hodin mě nedokáže nikdy pořádně uspokojit.

A stejně se to má i s Tajemným Etruskem. V Audiotéce totiž není kompletně načtená kniha ale pouze záznam desítidílné rozhlasové hry z Českého rozhlasu.

Kvalitní rozhlasové hry mám ráda a Tajemný Etrusk je rozhodně kvalitní rozhlasová hra. Na nahrávce se podílelo téměř padesát herců; dialogy doprovází množství zvuků dokreslujících atmosféru a nechybí ani bohatý hudební doprovod.

Problém je někde jinde. Při poslechu nahrávky jsem neustále postrádala pocit, že čtu knihu, která mě dokáže oslovit a zaujmout. Můžu říct, že vím o čem je děj Tajemného Etruska, vůbec ale netuším, jaká je samotná kniha Tajemný Etrusk.

Pochopitelně toto je riziko, se kterým by člověk měl počítat, když se do poslechu rozhlasové adaptace tak rozsáhlého díla pouští. Já jsem si toto při výběru audioknihy neuvědomila a potom jsem byla zklamaná.

V mém zklamání mě ale ještě překvapovalo to, jak špatně jsem se do celého zdramatizovaného děje dostávala. S audioknihami mám většinou opačnou zkušenost. Díky mluvenému slovu mě baví často i knihy, které by mě jinak nudily nebo které bych si bez audioknihy nikdy nepřečetla. V případě Tajemného Etruska mně ale kvůli absenci jednotné linky vyprávění trvalo dlouho, než jsem se s dějem dokázala jakžtakž ztotožnit. Minimálně první tři hodiny jsem musela děj skládat ze střípků jednotlivých rozhovorů a domýšlet se, co chtěl vlastně Mika Waltari čtenáři sdělit.

A ještě jedna věc mě na formátu takto rozsáhlé rozhlasové hry překvapila. Běžně audioknihy poslouchám u různých činností jako je úklid, vaření nebo jízda v autě. Ani při jedné z těchto aktivit se ale Tajemný Etrusk nedal dost dobře poslouchat. Nejhorší to bylo asi v autě. Zpracování Tajemného Etruska se do hlučného dopravního prostředku vůbec nehodí. Problém je v tom, že herci chvíli křičí, potom hned zase šeptají a jejich slova se tak neustále ztrácejí v hluku motoru. Při domácích pracích, kdy člověk nahrávce nevěnuje sto procent své pozornosti, je zase těžké se soustředit na děj vyprávěný formou dialogů mezi desítkami různých postav. Tajemný Etrusk se tak vůbec nehodí pro kulisový poslech. Jediné, jak se dá tato kniha vychutnat, je sednout si do sedačky, nalít si skleničku italského vína a zaposlouchat se do příběhu jako když člověk sleduje film.

Pokud tedy patříte mezi ty posluchače, kteří si audioknihy vychutnávají tímto soustředěným poslechem, potom věřím, že vás Tajemný Etrusk dokáže nadchnout mnohem víc než jakákoliv jiná kniha čtená jedním hercem. Pokud ale hledáte něco, co vám ukrátí čas při jízdě autem nebo při cvičení, tak raději sáhněte po něčem poslechově méně náročném.

Mika Waltari. Tajemný Etrusk. Radioservis 2015.

Mločí hodnocení: 65 %

Šiřte mločí slávu:

Podobné články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *