Sonda do sběratelovy duše

Recenze audioknihy Sběratel od Johna Fowlese.

general-affiliate-banner-728x90-1437632164.jpg

Při přemýšlení nad touto audioknihou se nemůžu ubránit srovnání s románem Ty od Caroline Kepnes, který jsem zde před nějakým časem také recenzovala.

Námět je naprosto shodný. Neatraktivní a neúspěšný muž se zamiluje do krásné dívky. Nějaký čas ji sleduje a potom se ji rozhodne unést a mít ji jenom pro sebe. Narazili jste už někdy na knížku, kde by žena unesla muže?

Zpracování těchto dvou na první pohled podobných knih je ale dost odlišné. Ty je celé upatlané spermatem a v člověku probouzí pouze hnus a opovržení. Sběratel naopak nutí člověka neustále číst dál, protože čtenář doufá, že se konečně dozví odpověď na svoji otázku, zda má hlavním hrdinou opovrhovat nebo zda ho má snad litovat.

Sběratel se narozdíl od vulgárního Ty drží pouze v platonické rovině. Náš hrdina Frederick Clegge je vášnivým sběratelem motýlů. Když zázračně zbohatne, zjistí, že si může koupit víc než jenom síťku na motýly a rozhodne se ulovit i svoji vysněnou dívku. Netouží po ničem víc než ji vlastnit a někam si ji zavřít, tak stejně jako to dělá se svými krásnými motýly.

Sběratel má velkou výhodu v tom, že poprvé vyšel už v polovině šedesátých let. John Fowles se tak nemusí snažit zaujmout záplavou sexu a násilím otupělé čtenáře vymýšlením nových šokujících scén. Jeho hrdina dokonce sex odmítá.

Díky tomu má John Fowles čas zaměřit se především na myšlenkové pochody svých hrdinů. Sběratel tak narozdíl od Ty dává čtenáři šanci porozumět motivaci únosce i tomu, co prožívá uvězněná oběť.

Sběratel je kraťoučká knížka. Vystupují v ní všeho všudy dvě postavy a z devadesáti procent se odehrává v jednom jediném domě. Asi už tušíte, že tento text si přímo říká o dramatizaci.

Živé dialogy a střídání hlasů podle toho, čí myšlenky právě sledujeme, Sběrateli prostě moc sluší. Však také tato audiokniha získala ocenění v soutěži Audiokniha roku za nejlepší dramatizovanou četbu.

Na perfektním zvukovém zpracování Sběratele se mně asi úplně ze všeho nejvíc líbí to, že jednotlivé rozhovory opravdu obsahují prostor a pohyb. Interpreti text pouze nečtou, ale přímo hrají. V jejich dialozích je tak slyšet, že jsou skutečně v nějakém prostoru, ve kterém spolu interagují. Je to jako poslouchat záznam divadelního představení.

Hodně zajímavá je také hudba. Ona to vlastně není hudba, co předěluje jednotlivé kapitoly. Je to spíše mix různých zvuků, které vytvářejí nepříjemně tísnivý pocit. Tikot hodin, zavírání dveří a šelest motýlích křídel v jednom je docela strašidelná kombinace.

I když téma únosu a věznění mně osobně není moc sympatické, jsem mile překvapená, že se jej podařilo Johnovi Fowlesovi zpracovat velmi citlivě a zaměřil se především na sondu do duše nešťastného člověka, které dává přednost před detailním popisem samotného procesu věznění. Ovšem ze všeho nejlepší je na Sběrateli jeho zvuková stránka. Celý příběh výborně oživuje a já chci, aby takových audioknih vznikalo co nejvíce.

John Fowles. Sběratel. OneHotBook 2015.

Mločí hodnocení: 90 %

Šiřte mločí slávu:

Podobné články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *