Nevydařená Sova

Recenze audioknihy Sova od Samuela Bjorka.

general-affiliate-banner-728x90-1437632164.jpg

Někdy se to prostě stane. Někdy vám kniha nesedne a vy neznáte přesný důvod. Třeba to není vaše téma nebo jste právě měli chuť na trochu jiný styl.

Tak přesně toto není můj momentální problém.

Já těch konkrétních důvodů, proč mně sova od Samuela Bjorka nesedla mám až moc.

Sova je druhým dílem detektivní série odehrávající se v norském hlavním městě Oslu. Hlavními hrdiny jsou kriminální vyšetřovatelé Holger Munch a Mia Krügerová.

Holger Munch je pětapadesátiletý sympaťák, který vede tým dost labilních policistů. Asi nejhůř na tom se svým psychickým stavem je jeho mladší kolegyně Mia. S Miou Krügerovou se stejně jako v případě prvního dílu setkáváme v okamžiku, kdy se chystá spáchat sebevraždu. Mia teskní po své zemřelé sestře a ještě několikrát během knihy se rozhodne, že je ten pravý čas za sestrou odejít. Vždy si ale nakonec uvědomí svoji nepostradatelnost a sebevraždu si rozmyslí.

Snad každý severský detektiv je psychicky nevyrovnaný. A já bych vlastně proti Mijině nevyrovnanosti ani nic nenamítala, kdyby mně Mia kvůli své povaze nebyla tak hrozně nesympatická.

Ve skutečném a ani v tom knižním životě nemám ráda, když jsou adorováni lidé, kteří si obdiv druhých nezaslouží. Určitě to znáte už ze základky. Všichni vaši spolužáci jsou celí pobláznění z protivné holky, která je neuvěřitelně namyšlená a vy vůbec nechápete, proč ji všichni tak obdivují.

Tak přesně taková je Mia Krügerová. Říká se jí Měsíční paprsek a prý dokáže vycítit věci, které ostatní přehlížejí. Když ale Sovu dočtete, tak se neubráníte otázce, na co tak světoborného v průběhu vyšetřování Mia vlastně přišla. Celou dobu se totiž buďto jenom pletla nebo pronesla něco, co bylo každému posluchači jasné už o dvě hodiny dřív. Kromě toho ale Mia vystupuje hrozně afektovaně a neustále zesměšňuje a ponižuje někoho, kdo není okolím uznáván tak moc jako ona.

Smutné mně přijde, že autor sám je svým výtvorem v podobě Mii pravděpodobně silně fascinován. Čas od času vyprávění naruší výkřik: “Mia Krügerová, Měsíční paprsek,” snad proto, aby čtenář, který o Miiných schopnostech právě začal pochybovat, nezapomněl, že Mia je prostě úžasná.,

Postavou Mii Krügerové má nevole vůči Sově začala, ale rozhodně neskončila.

Sama jsem nikdy žádnou detektivku nenapsala a asi ani nenapíšu, protože vymyslet konstruktivní chytlavou a především logicky neděravou zápletku je intelektuální výkon, který asi hned tak nedám. Bohužel to nedal ani Samuel Bjork. Jenom neměl tolik sebekritičnosti, aby si přiznal, že tohle se mu právě nepovedlo a bude lepší to světu neukazovat.

Samozřejmě i tomu nejlepšímu autorovi se občas do textu nějaká ta logická chyba vloudí, ale Samuel Bjork má těchto chyb a nejasností ve své knize nepříjemně moc.

Absolutně zde nesedí chronologičnost děje. O určité události je například řečeno, že se stala před čtyřiadvaceti hodinami, ale hned v dalším odstavci uvedené informace tuto skutečnost popírají.

Kniha nechává zbytečně postavy hloubat nad věcmi, o kterých je čtenáři jasné, že se nikdy nemohli stát. Třeba jako když Isabel v centru Zahrada obdrží obdivný vzkaz a celou kapitolu je přesvědčená, že je od Pauluse. Ale i tomu méně bystrému čtenáři je hned jasné, že od Pauluse ten vzkaz určitě být nemůže, protože Paulus byl tou dobou zadržen na policejní stanici.

Dalším problémem jsou scény, které buďto vyznívají naprosto do ztracena, jako kdyby na ně autor zapomněl nebo je z nich jasně cítit, že jejich jediným smyslem je poskytnout vyšetřovatelům další stopu. Například ukradené sovy z muzea. (POZOR SPOILER!!!) Proč je zloděj ukradl se čtenář nikdy nedozví, ale jenom díky této scéně vyšetřovatelé identifikují vraha. Takže vlastně popis vyšetřování napříč celou knihou je úplně k ničemu a pachatele odhalí jeden naprosto prvoplánově vytvořený kousek příběhu.

Za největší neštěstí ale považuji ve všech těchto chybách a omylech to, že těžko říct, zda Samuel Bjork nebo překladatel, zastřelil Ronalda Reagana. Ano, tento americký prezident byl postřelen, ale rozhodně ne zastřelen, jak nám ve svých myšlenkách tvrdí Mia Krügerová. Divím se, že tuto chybu při tvorbě knihy a následně při přípravě audio verze nikdo nezachytil a neopravil.

Poslední moje výtka míří k zoufalému nadužívání nadávky “do prd***”. Chápu, že vulgární a expresivní výrazy jsou pro dokreslení atmosféry občas potřeba. Zároveň jsem ale přesvědčená, že když se takový výkřik objeví na každé stránce dvakrát, tak ztratí svoji sílu a už nedokáže dobře posloužit tam, kde by ho bylo opravdu zapotřebí. Bez “do pr***” se neobejde snad žádný rozhovor vyšetřovatelů ani Miin vnitřní monolog.

Netuším, zda to byl záměr tvůrců nebo jenom náhoda, ale stalo se, že knihu načetla Petra Špalková, jejíž hlas perfektně ladí s povahou namyšlené a afektované Mii Krügerové. Po technické stránce interpretce nelze nic vytknout. Petra Špalková se snaží každé postavě dodávat jiný hlas a bezpečně z jejího přednesu posluchač pozná, zda právě promlouvá muž nebo žena. Bohužel, Miu načetla tak, že bych se s touto postavou nechtěla moc kamarádit, ani kdyby jí Samuel Bjork nevdechl tak nepříjemnou povahu.

Snad jediné, co se na této audioknize skutečně povedlo je hudba. Ta se vždy objeví tam, kde ji čtenář právě očekává a její říznost se dobře hodí do chladného a potemnělého říjnového Osla.

Samuel Bjork. Sova. Plus 2016.

Mločí hodnocení: 30 %

Šiřte mločí slávu:

2 thoughts on “Nevydařená Sova

  1. Kamil says:

    Z knihy jsem měl velmi podobný pocit. Nelíbil se mi už první díl této série, ale Sova byla ještě horší. Poslouchal jsem ji vlastně proto, že jsem ji koupil spolu s prvním dílem (psal jsem o něm http://www.kamil-zmeskal.cz/2016/10/kratka-recenze-dvou-audio-knih.html ) a tak jsem si řekl, že zkusím, zda se to nezlepší, ale bohužel. Stejné neduhy jako jsem vytýkal prvnímu dílu byly i zde a jako prémie další. Připadalo mi, že vyšetřování byla vlastně jen náhoda. Hlavní hrdinka pracovala pouze s 2 promile v krvi a k tomu poslouchat její neustálou touhu po sebevraždě, to mě vůbec nebavilo.
    Podle konce to vypadá na další díl, ale už vím, že si ho nekoupím.

  2. Díky moc za komentář. Jsem ráda, že slyším stejný názor a tedy to nejsem jenom já, kdo má s Miou Krügerovou a Samuelem Bjorkem problém. Na třetí díl bych taky neměla odvahu. Snad bych si to jenom přečetla ze zvědavosti, abych se dozvěděla, kdo z Munchových příbuzných bude unesen tentokrát. Nevím ale, jestli mně to zjištění za několik hodin utrpení vlastně stojí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..