Lednové knižní tipy

Tento blog jsem začala psát proto, že jsem si chtěla někam uložit své oblíbené recepty a zároveň se i podělit s okolím o to, co dobrého jsem uvařila. U vaření také přečtu hodně dobrých knih a opět mě přepadla ta touha se světu pochlubit se svými nejoblíbenějšími kousky. Nemám ale čas ani energii se o každé knize sáhodlouze rozepisovat a tak mě napadlo, že vždy v půlce měsíce udělám takový stručný přehled toho, co jsem za poslední čtyři týdny přečetla. Snad vás Mločí knižní tipy budou bavit a věřím, že vás inspirují k zajímavému čtení.

Weston-Super-Mare

Weston_Super_Mare z knihy Dům, ve kterém jsme vyrůstali

Poledne u Tiffanyho. Echo Heron. Metafora 2016.

Ta nejlepší kniha, kterou jsem tento měsíc přečetla. Vypráví se v ní příběh designérky Clary Wolcottové, jejíž slavné vitrážové lampy zná celý svět, ale nikdo neví, že je vymyslela právě ona.

Doma máme takovou levnou napodobeninu Tiffanyho lampy z Kiky. To světlo zbožňuji a proto jsem ráda, že konečně znám příběh, který stojí za tím geniálním nápadem, vytvořit stínidlo na lampu z pestrobarevných kousků skla. Je dobré vědět, že s touto myšlenkou nepřišel světoznámý Louis Tiffany, který si ale přivlastnil všechnu slávu.

Kromě výborně podaného životopisu mě ale Poledne u Tiffanyho bavilo i kvůli době a místě, ve kterém se odehrává. Mám slabost pro každou knihu z ulic Manhattanu a když se k tomu ještě přidá přelom devatenáctého a dvacátého století, tak mně hned bylo jasné, že tato kniha bude láska na první začtení.

Jerúldelger. Yan Manook. Kniha Zlín 2016.

O této mongolské detektivce s nezapamatovatelným názvem jsem se už zmiňovala na svém Facebooku. Jerúldelger mě zaujal především tím, do jakého prostředí je zasazen. Snad ještě nikdy jsem nečetla příběh odehrávající se v současném Mongolsku. V knize jsou nepatrné narážky na to, jak málo toho mongolové ví o evropské historii a kultuře. A snad ještě míň toho my v Evropě víme o Mongolsku. V Jerúldelgerovi jsem tak objevovala úplně nový svět, ve kterém lidé místo domů bydlí v jurtách, ve kterém buddhističtí mniši dokáží vstupovat do snů a ve kterém ještě žijí kočovní pastevci.

Pokud vás bavily Čínské thrillery od Petera Maye, ale vadila vám jejich komerčnost, tak Jerúldelger je rozhodně dobrá volba.

Dům, ve kterém jsme vyrůstali – Lisa Jewell. Beta – Dobrovský 2016

Asi ta nejbritčtější kniha, kterou jsem v poslední době četla. Hrdinové příběhu jezdí na dovolenou k moři do Weston-Super-Mare, k objedu si dávají sendvič s pytlíkem brambůrek a kupují v supermarketu přezdobené velikonoční dorty.

Kromě toho, že jsem na každé stránce rozpoznávala svoji britskou každodennost, mě tahle knížka bavila i z jiných důvodů. Tak především je to detailní sonda do duše člověka postiženého chorobným hromaděním věcí. S tímto tématem jsem se v literatuře zatím ještě nikdy nesetkala. Jsem proto ráda, že ho někdo tak podrobně zpracoval a já jsem tak měla možnost poznat a zkusit pochopit něco, co mně bylo dosud úplně cizí.

Mimo to mám ale také pocit, jako by se tato kniha snažila být mementem toho, jak snadné je ve světě nikdy nekončících příležitostí k nakupování čehokoliv sklouznout do úniku v podobě rozkoše z hromadění materiálních radostí. Matka hlavní hrdinky je okouzlená tím, kolik exotických příchutí jogurtů se jí v supermarketu nabízí, nedokáže odolat nákupu lákavých vánočních dekorací a potřebuje mít vše, co se jí v obchodě zalíbí. Myslím, že obzvlášť v Anglii, kde si kromě zdraví můžete koupit snad úplně cokoliv, člověk ještě snázeji propadne pocitu, že i štěstí je na prodej a že si ho může uzavřít mezi stěny svého domu.

Šiřte mločí slávu:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..