Antický příběh lásky

Recenze audioknihy Achilleova píseň od Madeline Millerové.

general-affiliate-banner-728x90-1437632164.jpg

Vždycky mě baví knížky, které nějak vybočují z řady. Například mě už moc nenadchnou severské detektivky, protože mám pocit, že ve Stockholmu a za polárním kruhem jsem jako doma. s nadšením si ale přečtu každou detektivku odehrávající se v neobvyklé zemi nebo netradičním prostředí. A tak to mám i s ostatními žánry. Každá změna lokality, času nebo postav mě potěší. S chutí jsem si proto odskočila z jednadvacátého století do starého Řecka.

Náboženství antického Řecka byl na bakalářském studiu jeden z mých nejoblíbenějších kurzů. Bavily mě všechny ty olympské pletichy a lechtivé příběhy, které dokáží z míry vyvést i moderního člověka. V literatuře se ale s tímto obdobím moc často nesetkáme. Když nepočítám povinnou literaturu do zmíněného kurzu, tak naposledy jsem se s příběhy ze starého Řecka asi setkala v Petiškových bájích a pověstech. Neváhala jsem proto ani chvíli, když jsem v novinkách Audiotéky uviděla Achilleovu píseň. Radost mně jenom trochu kazil strach, že celých čtrnáct hodin bude přesycených krvelačnou řežbou mezi Řeky a Trójany.

Naštěstí jsem se v tomhle svém předsudku spletla. Na Trójskou válku dojde asi až tak v poslední třetině knihy. Zbytek příběhu je věnován patroklovu vyprávění o jeho životě a životě jeho přítele Achillea.

Madeline Millerová Patroklovi propůjčila výborný vypravěčský talent, takže si od prvních minut poslechu budete připadat, jako byste byli přímo v centru dění. Obklopí vás nádvoří plná královského ruchu, olivové háje i šum moře.

Mile mě také potěšilo, že se zde ani chvíli neuvažuje nad existencí bohů a dalších bytostí mimo lidskou říši. Od knihy psané v jednadvacátém století, která se vysloveně nehlásí k žánru fantasy, bych přirozeně očekávala nějaké to zaváhání nebo snahu o racionální pojetí podstaty nymf a kentaurů. Nic takového se ale v Achilleově písni neděje. Do děje zde bez sebemenšího údivu vstupuje Apollón, Cheirón se svým koňským tělem i zlá nymfa Thetis.

Radost největší ze všech mně ale udělala samotná Audiotéka. Už několikrát jsem si zde naříkala nad tím, jak mně v audioknihách z dílny Audiotéky chybí jakýkoliv hudební doprovod. Tak snad konečně byly mé nářky vyslyšeny. V Achilleově písni totiž na každého posluchače čeká překvapení v podobě výborných předělů mezi kapitolami a dokonce i jednoho zvukového efektu v samotném textu. Vybraná hudba se výborně hodí k představě o antickém Řecku a u každé kapitoly člověka ještě víc vtáhne do nahrávky.

Ne úplně mně sedl hlas Jakuba Saice. Na mnoha místech jsem měla pocit, že čte zbytečně pomalu a Achilleova píseň mě poprvé v životě přivedla na kacířskou myšlenku, že bych mohla zkusit zvýšit rychlost nahrávky. Vzhledem k tomu, jakou radost jsem měla z hudebních předělů, tomuhle drobnému nepohodlí ale nepřikládám žádný větší význam.

Jo a jestli máte doma puberťáka, který má odpor k dějepisu a klasickým literárním dílům, tak myslím, že Achilleova píseň je ta správná volba. Předpokládám, že milostné radovánky mezi Achilleem a Patroklem určitě přesvědčí pár vše odmítajících středoškoláků, že staré časy nebyly zase tak moc nudné.

Madeline Millerová. Achilleova píseň. Audiotéka 2016.

Mločí hodnocení: 95 %

Šiřte mločí slávu:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..