Recenze audioknihy Analfabetka, která um?la po?ítat od Jonase Jonassona.
Moje ?tená?ská zkušenost se švédským autorem Jonas Jonassonem je dost podobná tomu, jak jsem se setkala s jeho krajanem Fredrikem Backmanem. Zatímco Muže jménem Ove jsem p?e?etla b?hem jednoho jediného dne, v pr?b?hu kterého jsem se snažila vyležet ošklivou kocovinu (a jo, to jsem vám v minulé recenzi zapomn?la napsat), Stoletého sta?íka, který utekl z okna a zmizel jsem p?e?etla b?hem toho, co jsem se snažila vyležet jedno ošklivé nachlazení. Je tady jenom ten rozdíl, že to nachlazení bylo úporn?jší než kocovina a tak jsem v posteli strávila víc dn? a tak i Sta?íka jsem ?etla víc dn?.
Ale vlastn? ne, je tady ješt? jeden dost zásadní rozdíl…
Fredrik Backman si v Muži jménem Ove nasadil p?íliš vysokou la?ku a tak, když jsem se potom dostala k audio nahrávce jeho další knihy, není divu, že jsem byla zklamaná.
Naopak Jonassuv Stoletý sta?ík m? moc nenadchnul (což je taky d?vod, pro? jsem se jeho další knize dost dlouho vyhýbala) a tak m? mile p?ekvapilo, když m? Analfabetka, která um?la po?ítat vážn? bavila.
I když teda mému puntí?ká?ství docela vadilo, že analfabetka není v?bec analfabetkou, protože se narozdíl od svých jihoafrických koleg? ze slumu nau?ila už v d?tství ?íst. Ale když jsem tenhle drobný detail skousla, p?íb?h chytré Nombeko m? vážn? bavil.
Jasn?, i Analfabetka je skoro stejn? zt?ešt?ná kniha jako Stoletý sta?ík, ale to sloví?ko “skoro” je asi p?esn? ta hranice, která z tohodle vypráv?ní d?lá ješt? zábavný p?íb?h a ze Sta?íka už jenom karikaturu.
Za nejv?tší plus téhle knihy ale považuji to, že krom? toho, že Jonas Jonasson prost?ednictvím Nombe?ina p?íb?hu vtipn? glosuje historii 20. století v Jihoafrické republice, poda?ilo se mu také dob?e poukázat na problém jaderných mocností v 21. století.
Pojem jaderné zbran? si rádi spojujeme s 2. sv?tovou válkou a Studenou válkou, ale málo kdy se beletrie v?nuje i té skute?nosti, že atomové bomby jsou zde stále s námi a vždycky se m?že objevit n?jaký bláznivý Holder, který se rozhodne takovou zbra? použít.
Bohužel, jediné, co mn? na téhle audioknize úpln? nesedlo (když teda pominu ten klamavý název) je paradoxn? audio zpracování knihy. Nevím, zda je to d?vod n?jakých úsporných snach vydavatelství a nebo jestli tv?rci audioknihy m?li pocit, že tomuhle p?íb?hu bude slušet skromnost, ale tohle byla první audiokniha bez jakéhokoliv hudebního a zvukového doprovodu, se kterou jsem se kdy setkala a musím ?íct, že mn? to moc nesedlo. P?i téhle kritické výtce se cítím obzvláš? divn?, protože Analfabetka získala cenu poslucha?? v sout?ži Audiokniha roku 2014 a tak by se mn? p?ece m?lo tohle zpracování líbit, ne.
Je pravda, že Martin Stránský knihu na?etl bravurn? a jeho pisklavý hlásek na t?ch správných místech dokáže vážn? pobavit. Jenomže já mám pocit, že audiokniha práv? proto, že je audio, by m?la poslucha?i p?inášet n?co víc a m?la by se snažit p?íb?hu dodávat n?jaký další rozm?r, tak jak se to t?eba povedlo vydavatelství Tebenas v p?ípad? V?ží.
Takové strohé podání má ale i praktické a docela nep?íjemné d?sledky. Mám pocit, že audiokniha by nem?la kon?it takovým zp?sobem, že donutí poslucha?e posunovat nahrávku zp?t a dop?edu, aby nakonec zjistil, že ten náhlý konec ?etby je vážn? konec celé knihy a že to není chyba na jeho p?ehráva?i, že to se s ním audiokniha prost? jenom nijak nerozlou?ila.
I navzdory téhle nep?íjemnosti m? ale Analfabetka po celých 12 hodin dokázala bavit a to i tak, že jsem se u poslechu ob?as pousmála (a to mn? se stává vážn? jenom ve výjime?ných p?ípadech).
Jonas Jonasson, Analfabetka, která um?la po?ítat, Panteon 2014.