Fazolový hummus

Pokud jde o jídlo, jsem docela purista. Nemám ráda, když se nějaké tradiční jídlo dělá netradičně.

Takovým klasickým příkladem je české rizoto z obyčejné rýže zasypané eidamem. Umím si ale představit i horší způsoby, jak zmršit nějaký tradiční recept… Co takhle udon nudle v japonské polívce nahradit špagetama nebo udělat svíčkovou z kuřecího masa? Takovéhle hrůzné kombinace mně dokáží v noci způsobit i docela těžké sny.

Tenhle můj smysl pro tradici mě proto dlouhá léta vedl k přesvědčení, že jediný správný hummus je z cizrny. Jednou se rozhodlo, že se hummus bude dělat z cizrny, tak to tak prostě bude a fazole nebo jiná luštěnina v hummusu nemají co dělat.

A potom jsem nedávno našla ve spíži plechovku fazolí a přemýšlela, co s ní udělat, aby mně z toho vyšlo rychlé a zdravé jídlo a najednou mě napadla naprosto kacířská myšlenka, že bych ty fazole mohla zkusit rozmixovat a udělat z nich… No co jiného než hummus.

Myslím, že kdysi dávno se na Blízkém východě stala hrozná chyba. Někde asi došlo k nějakému informačnímu šumu a hummus, který se původně dělal z fazolí, se začal dělat z cizrny a tahle verze se stala tou tradiční a uznávanou. O skutečnosti tohodle zásadního okamžiku v historii jsem přesvědčená proto, že hummus z fazolí je mnohem lepší než ten z cizrny.

Samozřejmě, že mám cizrnový hummus ohromě ráda. Teda, asi jsem ho měla hrozně ráda do chvíle, než jsem ochutnala ten fazolový. Od toho okamžiku si totiž říkám, jestli fazole nejsou v otázce hummusu neprávem opomíjeny.

Ingredience

  • 1 plechovka libovolných fazolí
  • 1 lžíce tahini pasty
  • 1 lžíce olivového oleje
  • šťáva z 1/4 citrónu
  • sůl a pepř
  • koření dle chuti

Postup

  1. Fazole si scedíme a důkladně propláchneme pod tekoucí vodou, abychom je zbavily případné omáčky, ve které byly v konzervě.
  2. Do mixéru/food procesoru dáme fazole, tahini pastu a citronovou šťávu a vše rozmixujeme dohladka.
  3. K takto rozmixovaným fazolím přidáme olivový olej, sůl, pepř a případně zvolené koření a opět rozmixujeme.
  4. Chuť i konzistenci hummusu doladíme podle potřeby olejem, tahini nebo kořením a solí. Mám zkušenost, že příliš řídký hummus, na který padlo až moc oleje nebo citronové šťávy dokáže úspěšně zachránit tahini. Dávejte ale pozor na to, aby chuť tahini nepřebila všechny ostatní chutě.
  5. Hummus necháme několik hodin odležet v ledničce, aby se propojili chutě.

Já vím, že když se tady tak oháním tou tradicí, tak že ten pravý hummus se rozhodně nedělá z cizrny v konzervě. Jenomže kromě lásky k tradicím také uznávám život usnadňující vymoženosti moderní doby a tak prostě konzervovaná cizrna je něco, co do tradičních receptů ráda pustím. Taky už dávno nevaříme na ohni, že jo.

Šiřte mločí slávu:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..