Skrytá zákoutí tajuplné novozélandské ne/kuchyně – II. část

A jedeme dál na naší objevné  cestě po tajích novozélandské kuchyně! Zatímco I. díl byl především o těch hlavních peckách, které vám budou známy i ještě před tím, než se do země kiwi vydáte, dnes tu máme takové menší chuťovky, které Novému Zélandu dodávají ten správný šmrnc.

Jeden koláč vládne všem

Quiche jsme za celý měsíc potkali všeho všudy jednou, ale to neznamená, že na Novém Zélandu neznají slané koláče. Naopak tady koláče přímo milují a najdete je zde skoro na každém kroku. Narozdíl od francouzských quiche se Smetanovo-vaječným základem se ale jedná o jedince dost těžšího kalibru. Křehké těsto důkladně naducané steakovým nebo jehněčím masem v doprovodu kořeněné omáčky, zeleniny a rozpuštěného sýra – to jsou všemi zbožňované a všudypřítomné novozélandské koláče.

My jsme si tyhle pašáky nejraději kupovali na benzínkách British Petrol a ne jenom proto si říkám, že se jedná podle všeho o výraznou Britskou stopu na druhém konci světa. Ale co tu není britské, že.

Snídaňová extravagance

On Nový Zéland je vůbec taková Británie na opačném konci světa. Fish and chips, masové koláče a pro milovníky divných chutí je tu Vegemite – novozélandská nápodoba britského Marmite.

Internet teda tvrdí, že Vegemite je australského původu, ale to vám žádný Novozélanďan neřekne a naopak se tváří, že Vegemite je jejich národní poklad (pro pozorné čtenáře – nepřipomíná vám to něco z prvního dílu naší novozélandské ságy?).

Myslím, že je docela jedno, jestli se Vegemite nejdřív objevilo v Austrálii nebo na Novém Zélandu (vždyť je to beztak všechno z Anglie) Podstatné je, že Novozélanďané tuhle přesolenou pomazánku přímo milují a v každém supermarketu si můžete kromě už zmíněného Vegemite koupit i protinožské Marmite či mnoho dalších variant mite jako například Promite nebo Naturmite.

Zapomněla jsem zmínit, že nejběžnějším pečivem na Novém Zélandu je toustový chleba. A opečený tousťák s vrstvou Vegemite je ta nejklasičtější novozélandská snídaně, kterou si jen můžete přát. No, když Vegemite zaskládáte dostatkem čedaru (nejběžnějšího zástupce rodiny sýrů v novozélandských supermarketech), tak se to i docela dá.

Mám ale vážné obavy, že kdo na Novém Zélandu neumře na rakovinu kůže, musí po životě stráveném s Vegemite zemřít na selhání ledvin.

Vlastně karamel

A když už jsme u těch nezdravých záležitostí…

Další novozélandskou klasikou, kterou nesmíme opomenout, je hockey pockey. Po hodině vysvětlování a několika ochutnáních se ukázalo, že pod tajuplným názvem se neskrývá nic jiného než karamel. Složení je možná trochu netradiční – golden sirup, cukr a jedlá soda, ale výsledný produkt je víc než podobný tomu, co si každý představí pod pojmem karamel. Tak nevím, jestli se jedná o novozélandskou specialitu a nebo jenom o speciální novozélandskou terminologii.

Naprostou klasikou je pro hockey pockey využití ve zmrzlině. Zmrzlina s touhle příchutí je jednoduše řečeno vanilková s karamelem. A čokoláda s karamelovými křupinkami se tady nazývá Hockey Pockey Chocolate.

Mně ale hockey pockey nejvíc nadchlo v mraženém jogurtu. Mražený jogurt, to je vlastně další novozélandský fenomén (a nebo možná spíš celosvětový fenomén, který tak nějak obešel ČR). Do mraženého jogurtu si můžete nasypat vše, po čem vaše srdce touží… Je libo gumové medvídky, oříšky, kyselé žížaly, banánovou omáčku, čerstvé ovoce, sušenky? Ovšem u mě vedou obrovské kusy hockey pockey plné křupavých sušenek a kousků čokolády. To je možná to, po čem se mi momentálně z novozélandské kuchyně nejvíc stýská. Nemluvě o tom, že mražený jogurt se jí za svitu sluníčka a šumění mořského příboje. Mňam…

P.S. Pokračování již brzy! Třetí (a pravděpodobně poslední) díl je už ve výrobě.

Šiřte mločí slávu:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..