Niku udon

Když se ukázalo, že na cestě z Aucklandu budeme mít osm hodin na přestup v Tokiu, radostně jsem zajásala: “Tak to si tam musíme dát suši!!!”

Vzhledem k tomu, že suši bylo na letišti jenom jedno a taky protože většina restaurací měla vyvěšené jídelní lístky jenom v japonštině, rozhodovali jsme se nakonec především na základě vůně a zaplněnosti jednotlivých podniků.

Skončili jsme tak v restauraci, kde se před vchodem hromadila jak vábná vůně udonu, tak i množství Japonců trpělivě čekajících na volný stůl.

A tak jsme si naši frontu taky vystáli. Pravda, poprvé jsme to po pěti minutách vzdali. Když jsme ale viděli, že v žádné jiné restauraci není tolik lidí jako v té s frontou, řekli jsme si, že na tom asi něco bude a pokorně jsme se vrátili do teď už dvojnásobného zástupu.

Pokud se smějete cizincům, že si neví rady s houskovými knedlíky, tak už to nikdy nedělejte. Věřte mně, že být konfrontováni s naprosto odlišným vzezřením pokrmu a být si vědomi toho, že jste v celém podniku jediní cizinci, je dost ochromující pocit.

S udonem jsme se už párkrát v Evropě i USA setkali (obzvlášť Miloš si ho objednává sotva ho někde zahlídne), ale ještě nikdy jsme společně s udonem nedostali soupravu různorodých misek, lžic a pět minut instrukcí v japonštině.

“Když to budu jíst z téhle velké mísy touhle lžící, bude to něco podobně urážejícího jako kdybych tady běhala nahá?”

Nakonec jsme z restaurace, letiště ani z Japonska nebyli vyhoštěni. Navíc jsme pozorováním okolí zjistili, že i místní mají mnoho způsobů, jak jíst udon a že se tedy k tomuhle pokrmu asi žádný závazný rituál neváže.

A protože po tomhle zážitku udon už miluji i já, hned jsme zamířili do letištního obchůdku na nákup japonských potravin a krabice s nudlemi na udon v našem nákupním košíku nemohla chybět.

Receptů na tuhle japonskou polívku je víc než spousta. Já jsem si vybrala niki udon z kuchařky Japanese Soul Cooking – bylo zde zapotřebí asi nejmíň speciálních japonských ingrediencí, kterých mám i po náletu na japonské letištní potraviny stále docela málo.

A protože niki prý znamená maso a protože já právě moc masožravec nejsem, vyvážila jsem tu masitost udonu ještě přidáním mrkve a hub shi take. Takže výsledný produkt třeba není úplně košer, ale zase je aspoň víc zeleninový.

Ingredience

300 g hovězího masa nakrájeného na co nejmenší a nejtenčí kousky

1/4 hrnku saké

1/4 hrnku hnědého cukru

1/4 sojové omáčky

3 hrnky dashi (já jsem vroucí vodou zalila nějaký instantní základ, který jsem před delším časem koupila v nadšení z představy domácího suši)

1/4 rýžového vína mirin

1/4 usukuchi omáčky (tj. světlejší varianta sojové omáčky; samozřejmě sojovou omáčkou myslím tu správnou přírodní fermentovanou sojovku a ne umělou nápodobu)

1/2 mrkve nakrájené na tenké nudličky

10 hub shi take předem namočených do horké vody a nakrájených na tenké nudličky

150 g nudlí udon

2 jarní cibulky nakráené na tenká kolečka

Postup

V misce si smícháme saké, sojovou omáčku a cukr. Maso v marinádě důkladně promícháme a necháme cca hodinu odležet.

V hrnci smícháme dashi, usukuchi, mirin, mrkev a houby a krátce povaříme, aby zelenina změkla.

Na rozpálené pánvi orestujeme maso společně se zbylou marinádou. Restujeme přibližně 5 minut.

Ve velkém množství vody uvaříme udon nudle. Mně to trvalo tak deset minut. Ale třeba se vám podaří sehnat čerstvé nudle a potom to bude samozřejmě mnohem kratší čas.

Pokud nám v průběhu ostatních příprav vychladl udonový základ se zeleninou, tak si ho přihřejeme.

Do misek dáme nejdřív uvařené nudle a osmažené maso, které zalijeme vývarem a posypeme nakrájenou cibulkou.

Teď už chybí jenom kalíšek zeleného čaje… A nebo sklenička saké, když už ho máte celou láhev.

A pokud vás baví udon stejně jako mě, tady jsou další recepty:

Curry udon

Udon s tofu a vejcem

Nudle udon s rajčaty

Šiřte mločí slávu:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..