Kokosovosýrové bezlepkové sušenky

Bezlepkové slané krekry a sušenky – to je výzva!!!

Není problém najít recepty na sladké cookies a podobné sladkosti a i v obchodech se setkáte s bezlepkovými variantami kde čeho sladkého, ale se slaným sortimentem je to horší. A jak je něco výzva, tak to znamená, že se do toho Mlok pouští!

Takže tu máme první recept na bezlepkové sýrové sušenky, který pochází z knihy Coconut Flour: 47 Irresistible Recipes for Baking with Coconut Flour. 

Ingredience

200 g čedaru

80 g mandlové mouky (na jemno namleté mandle)

60 g kokosové mouky

2 vejce

65 ml olivového oleje

mletá paprika

Postup

V míse rozmícháme vejce, olej a mandlovou mouku. Přisypeme kokosovou mouku a nastrouhaný sýr a vše dobře promícháme. Těsto dochutíme paprikou. 

Z těsta tvarujeme na plech vyložený pečícím papírem placičky takové velikosti, jak velké budeme chtít budoucí sušenky.

Sušenky pečeme v troubě rozehřáté na 170°C 15 minut.

Quesadilly s náplní z černých fazolí

Tak tohle je přesně to správné mexické jídlo, po kterém jsem marně pásla celou dobu v Kalifornii. Tak nevím, co to vypovídá o mně nebo o Kalifornii, když to správné mexické jídlo si musím vařit sama doma a vždycky si u toho povzdechnout, že to je přesně to, co jsem tam pořád hledala. Mám zkreslené představy o mexické kuchyni? A nebo Kaliforňané už mají plné zuby mexických tortil?

Pokud stejně jako já také milujete mexickou kuchyni v podobě tortil a fazolí, určitě nepřehlédněte tenhle recept! Aspoň po dobu jídla z vás udělá šťastné lidi…

Ingredience

1 plechovka černých fazolí

200 g čedaru

3 lžíce chipotle pasty

sůl

4 tortily

Postup

V míse si smícháme fazole, nahrubo nakrájený sýr a chipotle pastu. Směs podle potřeby dochutíme solí.

Na půlku každé tortily naneseme 1 čtvrtinu fazolové směsi a překryjeme druhou půlkou tortily. Náplň v tortile rukama stlačíme tak, aby se dostala do všech míst a nedělala zbytečné boule.

Pánev rozpálíme na nejvyšší stupeň a vždy po dvou na ní osmažíme připravené quesadilly. Quesadilly smažíme z obou dvou stran – jednu stranu cca 2 minuty.

Rychlou mexickou dobrotu podáváme horkou nejlépe s guacamole nebo jinou mexickou omáčkou.

Jak Mlok v Lidé a země publikoval

Víte, co bylo mým dětským snem?

Přání, aby moje jméno jednou figurovalo u článku v nějakém cestovatelském magazínu. Tak nějak od páté třídy jsem hltala Koktejl a později jsem přešla na National Geographic a ještě později jsem si začala kupovat Lidé a země a vždycky jsem si představovala, jak i já jednou napíšu článek, který vyjde na těch lesklých stránkách a bude tam moje jméno.

A potom se to stalo!

Pravda, článek jsem do redakce poslala už v prosinci a byla jsem upozorněna, že vyjde až někdy po březnu tohoto roku. A tak jsem se celý březen, duben a květen koukala na stránky časopisu Lidé a země, zda už náhodou nenastal ten velký den. A nenastal…

Tak jsem se přestala koukat a byla jsem trochu zklamaná.

Když mi na začátku září přišla z Mladé fronty autorská smlouva, říkala jsem si, že teda článek asi někdy vyjde. A zase jsem se nekoukala…

A včera jsem se nudila, tak jsem se koukla a zjistila jsem, že jsem slavná a že si můžu odškrtnout jeden dětský sen.

Pravda, čekala jsem něco jako autorský výtisk (jsem asi rozmazlená z časopisu Veronica, kde jsem dostala hned tři autorské výtisky) a nebo aspoň zprávu, že můj text vyjde v tom či onom čísle. No jo no, asi se počítá s tím, že každý správný cestovatel si pravidelně kupuje Lidé a země. Tak já jsem asi výjimka – ty hezké barevné obrázky mě trochu narušují skenování samotného textu, tak raději neutrácím peníze…

Takže, pokud jste si právě nekoupili Lidé a země č. 7/2014, tak ten skvělý text můžete najít zde.

A zase se budu koukat… Má mi vyjít ještě jeden článek. A třeba napíšu i nějaký další text, když jsem teď ten Mlok cestovatel, co publikuje v cestopisných magazínech…

Pečené rýžové rolky se špenátovohoubovou náplní

Na počátku byla chuť něco zabalit a bezmasá náplň do wonton knedlíček z kuchařky The Chinese Takeout Cookbook. Na konci byly křupavé rolky z rýžového papíru s vynikající vegetariánskou náplní. Mezi tím byla ovšem ještě otázka: Jak expandovat náplň, která dokáže vyplnit třeba i 50 malinkých wonton knedlíček, ale nevystačí ani na čtyři rýžové papíry? Na pomoc mi naštěstí přišel sýr Philadelphie, osmažená cibulka a moje oblíbená hojsin omáčka.

A tak jak dávám přednost v případě wonton knedlíček zvaných potstickers před smažením pečení, i výtvory z rýžového papíru raději peču než smažím. Benefity jsou naprosto jasné – 1) díky absenci vysoké vrstvy oleje je jídlo zdravější a 2) mně nehrozí usmažení prstů společně s jarními rolkami.

Ingredience

200 g čerstvých špenátových listů

20 čínských sušených hub nebo sušených shiitake

2 cibule

1 balení sýra Philadelphie

2 lžíce sojové omáčky

2 lžíce hojsin omáčky

1 lžíce sezamového oleje

olej nebo máslo na osmažení cibule

8 až 10 rýžových papírů

Postup

Houby si namočíme cca na hodinu do teplé vody a po té je nakrájíme na drobno.

Špenát omyjeme a povaříme ve vroucí vodě přibližně jednu minutu. Špenát propláchneme studenou vodou, vymačkáme z něj přebytečnou tekutinu a nakrájíme na drobno.

Najemno nakrájenou cibuli osmažíme do zlatova na rozpáleném oleji nebo másle.

V míse smícháme houby, špenát, cibuli, sýr, sojovou omáčku, hojsin omáčku a sezamový olej.

Rýžový papír si potřeme vodou tak, až se z tvrdého papíru stane vláčný a ohebný obal. Na spodní půlku papíru naklademe přibližně dvě lžíce náplně a překryjeme ji z obou dvou stran bočními částmi rýžového papíru. Po té překryjeme náplň spodní stranou papíru a zabalíme do rolky. Popis vypadá složitě, ale jde o to náplň zabalit tak, aby nikde nevyčuhovala. Stejně balím i mexické tortily.

Rýžové rolky pečeme v troubě rozehřáté na 200°C 10 minut.

Takový malý ráj na Vysočině

Přiznávám se: jsem líná! A miluji, když nemusím nic dělat a jenom si užívám luxusu. Tyhle mé negativní povahové vlastnosti jsou důvod, proč jsem si minulý rok v říjnu zamilovala Chateau Herálec. Tehdy se blížil svátek 28. října a my jsme začali přemýšlet o nějaké odpočinkové dovolené u moře. No ano, přesně v tom je problém. Kde chcete na konci října najít v blízkosti Evropy teplé moře a neutratit při tom 50 000 Kč za letenku (případ cesty na Kypr). Začali jsme se proto poohlížet po něčem stejně zážitkovém, jako je koupání v moři, co bychom měli ale  hned za rohem. A co jsme nenašli… Do zámecké atmosféry jsem se tak hrozně moc zamilovala, že Ježíška moje smutné oči a každoranní nářky nad tím, že chci ke snídani čerstvý kozí sýr a ještě teplé croissanty, přiměly, aby mi na Vánoce nadělil dárkový certifikát na pobyt na Chateau Herálec. Lepší dárek jsem si přát nemohla… Takže to je důvod, proč se zde Mlok na pár dní odmlčel. Mlok si užíval princezničkovského luxusu a nevařil ani nečetl. Teda ano, trochu jsme četli… Na pokoji jsme v knihovničce narazili na knížku Co vám říká váš pes (mnohem lepší než loňský obsah knihovničky v podobě svazku Jak přežít nevěru) a každý večer jsme si ji četli v kuřáckém salonku u doutníku a výborné jablkovice z bohdanečské palírny. Takže teď už vím, že chrochtání našeho psa je naprosto normální a nemáme tak psa kříženého s vepříkem, jak jsem si celou dobu myslela. A vepřík… To mi připomíná skvělého přeštického vepříka, se kterým jsem měla tu čest v zámecké restauraci Honoria. Teda, měla jsem tu čest spíš jenom s kýtou přeštického vepříka. Ale na to, že nemám ráda vepřové, tahle kýta byla neuvěřitelná a mám pocit, že jsem o ní i ze spaní básnila…

A kromě toho, že mám vlastně ráda vepřové, mě zámecký kuchař přesvědčil i o tom, že i když to nevím, mám ráda dýni. Dýňový puding a dýňový krém byly z naprosto jiného světa než to všechno, co jsem se kdy já snažila doma vyrobit z dýně (koláč a rizoto). Nedá se nic dělat, zítra kupuji dýni a hledám recept na dýňový puding.

Kromě objevování kouzel podzimní kuchyně a tajů psí řeči jsme si taky užívali krásné zámecké sauny a bazénu (vířivku jsme neměli šanci stihnout). A taky jsme se pokoušeli hrát golf na golfovém trenažéru. No nic, tak jsem zase Milouše nepřesvědčila o tom, že golf je ten nejlepší sport na světě. Tak nějak to chce příliš moc času a trpělivosti a to momentálně nemáme…

A mimochodem, už vám někdy někdo v životě před spaním nachystal k posteli čokoládovou pralínku a pohádku? Mně se teda tahle věc začala dít až na Herálci a vždycky si ji hrozně užiji. Neznám nic lepšího, než si před spaním sníst pralinku a přečíst si příběh z Vysočinského kraje. A to už ani nemluvím o tom, kolik polštářů se v jedné zámecké posteli dá najít a že jsem každou noc podstupovala hrozné dilema, jak si všechny ty polštáře uspořádat a který z nich vyřadit, když jsem zjistila, že tolik polštářů se do jedné postele nemá šanci vlézt. To jsou krásné životní problémy, že. Od Vánoc jsem se přesně na tyhle těžké problémy těšila.

Kdy jindy a kde jinde si můžete klást otázku: Dáme si nejdřív víno na zámeckém nádvoří a nebo raději půjdeme do sauny?

Ach, jak je ten život těžký…

P.S. Tak jsem se jednou rozhodla obohatit článek o fotky a technika se spikla proti mně. IPhone mi nechtěl zaostřovat a všechny fotky byly neuvěřitelně rozmazané. Až před odjezdem Miloš narazil na video s řešením, jak opravit iPhone, který nezaostřuje. Kdo by to byl kdy řekl, že tak sofistikované zařízení se dá opravit mlácením o stůl. Kvůli poruše sofistikovaného applího zařízení se mi nepodařilo vyfotit tak úžasné věci jako houstičky ke snídani zabalené v nádherném lněném ubrousku nebo ručně foukané sklenice na víno u večeře a nebo již zmiňovaný dýňový puding, jehož servírování bylo samo o sobě zážitkem. Tak zde je aspoň pár fotografií pořízených před odjezdem. Důležité ale je, že jsem zvládla vyfotit svého největšího zámeckého kámoše soba (i když mám pocit, že vzhledem k lokálnímu zaměření Chateau Herálec se spíš jedná o jelena, daňka nebo podobnou vysočinskou lesní zvěř).

obrázek 3 obrázek 4 obrázek 2 obrázek 1

Jamajský kokosový chléb

Na Jamajce je běžným zvykem si do kokosového chleba nacpat (samo o sobě skvělé) jamajské patty. Já, protože jsem věci neznalý evropan, téhle kombinaci vůbec neholduji a spíš ji považuji za znehodnocení dvou věcí, které jsou samostatně skvělé a nepotřebují se vzájemně přebíjet. Patty si proto raději užívám jen tak teplé z trouby a jediné, co mi u něj chybí k dokonalosti je pořádně vychlazené pivo Red STripe. A kokosový chleba považuji za skvělé pečivo, jak stvořené k náplním všeho druhu (jenom ne patty). Protože z něj součástky náplně nevypadávají tak snadno jako třeba z baget, už se těším, až se mi někdy podaří skloubit pečení kokosového chleba s výletem a já s pomocí dobrého sýra, salátu a třeba nějaké sušené klobásky vytvořím nejlepší výletnický sendvič na světě.

Ingredience

620 g hladké mouky

1 plechovka kokosového mléka

50 g rozpuštěného másla

2 lžíce cukru

1 lžíce soli

5 g sušených kvasnic

Postup

V míse smícháme mouku, cukr, sůl a kvasnice.

Mléko si ohřejeme tak, aby bylo vlažné a rozpustíme v něm 20 g másla.

Mléko s máslem přilijeme k mouce a vypracujeme hladké a pružné těsto (v robotu hněteme cca 10 minut).

Těsto necháme na teplém místě vykynout, až zdvojnásobí svůj objem.

Těsto si rozdělíme na několik menších částí (každá část na jeden samostatný chleba). Já jsem si těsto rozdělila na kuličky o váze 100 g. Z takhle velkých kuliček ale neuděláte chleba, do kterého by šlo vložit patty a pokud jsem vám tedy nerozmluvila jamajský zvyk, tak si chleby určitě udělejte větší.

Každou kuličku rozválíme na kruh o tloušťce 3 mm a povrch potřeme rozpuštěným máslem. Kruh přeložíme a přeneseme na plech vyložený pečícím papírem. Pokud chcete mít krásné půlkruhy, upravte si tvar chleba za pomoci vhodného talíře nebo nádoby tak, jak to radí originální recept.

Chleby necháme kynout ještě 10 minut a mezi tím je z vrchu potřeme rozpuštěným máslem.

Pečeme v troubě předehřáté na 190°C 15 až 20 minut.

Chleby jsou skvělé teplé /vysoké riziko přežrání), ale i druhý či třetí den naplněné šťavnatým sýrem rozhodně nikoho neurazí.

Kung pao

Kung pao pro mě už na vždycky bude připomínkou toho, že i věci, které se na první pohled zdají naprosto zřejmé a jednoduché, jsou ve skutečnosti vlastně dost často mnohem komplikovanější. Já vím – hezké moudro…

To bylo totiž tak…

Taťka nedůvěřující mé angličtině, se první den naší návštěvy New Yorku rozhodl, že půjdeme na večeři do čínské restaurace (vysoká záruka bezlepkového jídla) a všichni tři si objednáme kung pao, protože “to je přece tak snadné objednat a určitě se nestane, že by nám obsluha nerozumněla.” Následujících deset minut jsme strávili tím, že se taťka za pomoci svých základů angličtiny doprovázené nejrůznějšími gesty snažil vysvětlit, co že to chceme jíst. A dalších deset minut jsme strávili tím, že se nás sympatický číňan pokoušel naučit vyslovovat správně kung pao.

Konec dobrý, všechno dobré… Rodiče k našemu číňanovi nadšeně chodili na jídlo následujících deset dní a když se někdy stalo, že jsme s Milošem do restaurace dorazili ještě před rodičema, náš starý čínský známý se hned ptal: “A kde máte rodiče?”

Ingredience

400 g kuřecích prsíček

2 lžíce rýžového vína

1 lžíce + 1 lžička sojové omáčky

3 lžičky kukuřičného škrobu

1 lžíce balzamikového octa (nebo čínského černého octa – ani netuším, jestli je něco takového u nás k sehnání)

1 lžička hoisin omáčky

2 lžičky cukru

1 lžička sezamového oleje

1 svazek jarní cibulky

2 stroužky česneku

menší kousek nastrouhaného zázvoru

50 g opražených arašídů

chilli vločky

olej na smažení (nejlépe sezamový nebo arašídový)

Postup

Nejdříve si připravíme marinádu  tak, že smícháme rýžové víno, 2 lžíce sojové omáčky a 2 lžičky kukuřičného škrobu. V takto připravené marinádě necháme uležet maso nakrájené na menší kousky (30 minut je minimum).

Na omáčku si promícháme balzamikový olej, 1 lžičku sojové omáčky, hoisin omáčku, sezamový olej, cukr a 1 lžičku kukuřičného škrobu. 

Na pánvi rozehřejeme olej a zprudka na něm orestujeme chilli vločky. Přidáme k nim kuřecí maso a smažíme cca 2 minuty. Přidáme česnek, zázvor a na jemno nakrájenou cibulku a smažíme cca 30 sekund. 

Do pánve přilijeme připravenou omáčku a dobře ji promícháme s ostatními ingrediencemi. Přimícháme arašídy a máme hotovo.

Recept pochází z kuchařky The Chinese Takeout cookbook, kde obsah vypadá, jako kdyby vypadl z jídelníčku naší newyorské restaurace, takže se zde s touhle knížkou asi ještě párkrát setkáte.

Mlok objevil Goodreads

Nedávno jsem objevila skvělou sociální síť.

Říkáte si, zda vůbec nějaká sociální síť může být označena za skvělou?

No dobrá, možná přeháním a nadužívám superlativů, ale Goodreads se mi vážně líbí a poslední dobou mě hodně baví.

O co vlastně jde?

Goodreads je taková celosvětová obdoba CSFD jenom s tím rozdílem, že (jak už název napovídá) předmětem zájmu jsou tu knihy. A navíc (omlouvám se všem příznivcům CSFD) Goodreads je o dost komplexnější a propracovanější.

Na Goodreads samozřejmě můžete hodnotit přečtené knihy. A systém je tak chytrý, že ví, jakou další knížku si určitě chcete přečíst a taky vám ji hned doporučí. Zda se vám vážně strefuje do vašich tajných knižních přání je už věc druhá. Goodreads ale tvrdí, že čím víc ohodnotíte knih, tím líp vás bude mít přečtené a tím lepší budou jeho tipy. No jo no, nedá se dělat nic jiného, než ohodnotit aspoň 1000 titulů a potom čekat, co vám Goodreads předhodí.

Samozřejmě ale, že si na Goodreads můžete přidávat přátele a inspirovat se jejich četbou – možná je to i spolehlivější než superchytrý algoritmus.

To ale není stále vše… Na Goodreads se vyřádí i takoví hračičkové, jako jsem já, takže si třeba můžete udělat výzvu, kolik knih přečtete do konce roku 2014 a potom už jenom sledovat nabíhající procenta a přemýšlet nad tím, jestli to máte šanci stihnout. Já jsem si někdy minulý týden řekla, že přečtu do konce roku 50 knih a zatím mám splněno 6%. Co myslíte, mám šanci?

Dalším příjemným zabíječem času je Trivia, ve které si můžete testovat své knižní znalosti a soutěžit tak se všemi uživateli Goodreads. Myslím, že především pro studenty a učitelky maturitních ročníků má tahle funkce jistě své kouzlo. Ale i já se za dlouhých podzimních večerů ráda bavím zjišťováním, kolik toho ne/vím o knihách, které jsem přečetla.

Takže šup šup všichni na Goodreads, ať vás můžu porazit v Trivii a ať se můžu inspirovat vašimi knižními zážitky.

P.S. Najdete mě pod překvapivým jménem Mlok.